Hodnocení konferenčních finále v podání našich elitních transportérů.
Jednoznačně kladným výsledkem skončilo konferenční finále pro Columbus. Vítěz President's Trophy, a tím pádem favorit na zisk Stanley Cupu číslo totiž vypadl proti … týmu, který nechtěl hrát play-off. Jde zkrátka o ideální scénář. Pro Columbus. Pro Pittsburgh už tolik ne. Laco totiž ještě minimálně týden nemůže oficiálně provádět žádné trejdy, a to mu zkrátka způsobuje pnutí v rektální oblasti (naši redaktoři totiž zjistili, že GM Pittsburghu trpí syndromem dráždivého tračníku, což vysvětluje spoustu věcí… vlastně úplně všechno).
Obzvláště nepříjemná je pro Pittsburgh nastalá situace z toho důvodu, že podobně kvalitně jako směřoval tým k postupu do play-off, si vede i na poli vyjednávání s hráči o nových smlouvách. Náš (š)pičkový tým investigativních transportérů totiž zjistil, že v Penguins nechce nikdo podepsat novou smlouvou. Je tedy zjevné, že Laco je objetí spiknutí. Liga (anonymní zlosyn a krutor zvaný agent) GM Pittsburghu v podstatě nutí k bezhlavému a nekoncepčnímu trejdování. Proto se nemohlo stát nic horšího, než že se Tučňákům v konferenčním finále postavil do cesty samozvaný mistr této disciplíny z Columbusu.
Ten potvrdil, že aby už konečně mohl oficiální cestou opět trejdovat, klidně se střelí do nohy pistolí na prasata. Sérii pravděpodobně rozhodnul její pátý zápas. V tom čtvrtém Columbus zvítězil přesvědčivě 5:2 a zdálo se, že přecejenom bude chtít oddálit nástup své oblíbené disciplíny – trejdování. Nakonec ovšem přecejen zvítězila jeho masochistická tendence a do pátého zápasu poslal do branky Cartera Harta. Zapomněl ovšem, že soupeřem mu není teenage girl, kterou je třeba deflorovat s roubíkem na puse na pokoji levného motelu, ale plešatějící Slovák ve středním věku s frigidní manželkou a třemi dětmi. Laco tak tohoto zaváhání využil a v sérii zvítězil 4:2.
V Columbusu tak začínají každoroční žně, které potrvají až do března 2025. Za normálních okolností bychom v naší redakci uspořádali soutěž na téma, koho Columbus vymění jako prvního, ale ta by byla stejně zbytečná jako manželský slib věrnosti. U Blue Jackets totiž v zásadě existují pouze dvě základní kategorie hráčů (které se pochopitelně dělí na řadu podkategorií): hráči, které GM už vyměnil, ale ještě to nemůže přiznat, a hráči, které brzy vymění. Do podkategorií potom patří např. položky jako: noví hráči z trejdů, které ještě neproběhly, ještě budou brzi vyměněni; hráči, kteří ještě do Columbusu nepřišli, ale už jsou vyměněni; nebo hráči, kteří už byli vyměněni, ale GM je brzy přivede zpět (aby je mohl vyměnit jinam). Arabský bazaar v Ohiu tak už pravděpodobně začal.
Konferenční finále v provedení Henkyho připomínalo jeho obvyklý týden. V pondělí a úterý dostal na prdel tak, že se z toho potřeboval dva dny vzpamatovat. V pátek už to začalo vypadat, že si snad konečně vrzne, ale seč byl velmi blízko, nakonec to opět skončilo smutným honěním na záchodě čtyřkové putyky. No a noc ze soboty na neděli znamenala tradiční potupu a probuzení se v kaluži vlastních exkrementů.
Abychom byli vůči Henkymu fér, proti Predators v konferenčním finále jednoduše neměl šanci. Proti němu totiž stál muž, jemuž na jeho poruchu osobnosti lékaři konečně předepsali správné léky (ne, nemyslíme Esa – ten je zářným důkazem nefunkčnosti prášků proti úzkosti a depresím… a jednoho vadného kondomu). Řeč je o Stuartovi „Alexis“ Skinnerovi, který po sérii s Henkym ještě vylepšil svoji úspěšnost zákroků z letošního play-off na 95,3 %.
Důležitým krokem pro postup Nashvillu bylo také „vypnutí“ klíčového ofenzivního hráče Vegas Erika Gudbransona. Tomu Preds ve čtyřech zápasech povolili pouze jediný bod, není tak divu, že ofenzivní aktivita týmu strádala. O moc lépe si nevedli ani další víceméně zbyteční hráči v týmu jako Pastrňák, Zibanejad nebo Eichel. Poslední zápas série tak skončil debaklem 0:5 na domácím ledě – jak už to tak v případě Henkyho bývá.
Ani ten ale pravděpodobně nesmutní. Podobně jako arabský gang z Pittsburghu a Columbusu má i Henky zálibu v rotacích svého kádru. V porovnání s výše uvedenými trhovci však GM Vegas ke svému týmu (i životu) přistupuje spíše jako „Mad King“ ze hry o trůny, takže nalitej ve dvě ráno vydává nesmyslné pokyny a snaží se zkoordinovat svoje kroky, aby trefil alespoň k záchodové míse. Aktuální mise Vegas zní jasně: Vyměnit Stützleho. Ve stárnoucím týmu, kde má za sebou několik hráčů spíše podprůměrné ročníky se to jeví jako zela logický a nevyhnutelný krok.