S novým designem webu (klobouk dolů, Goldič!) přišlo i vylepšení několika funkcí, proto jsem se rozhodl (i pro své účely a doplnění vědomostí) shrnout dosavadní historii Vancouveru.

Je známo, že kanadský klub je společně s Islanders a Rangers tou nejhorší organizací od založení pNHL (nebo alespoň od roku 2010). Přitom tomu ale tak nemuselo být. Historická data pNHL jsou dohledatelná od play off 2010 a později (vyjma trejdů). Tehdy zaznamenal Vancouver první ze tří účastí ve vyřazovacích bojích. Ano, za 17 sezon se Canucks dostali do play off pouze 3x.

PLAY OFF 2010

Tým okolo bratrů Sedinů, Martina St. Louise, Patricka Marleaua, Joea Pavelskiho, Ryana Keslera, Mattiase Öhlunda, Willieho Mitchella a Roberta Luonga však vypadl ihned v prvním kole s Flames (na papíře se slabším týmem) v sedmi zápasech.

TOP6 složená z výše uvedených útočníků? Elita. V brance další elita. Součástí defenzivy byli i Christian Ehrhoff, Kevin Bieksa, Sami Salo či dvaadvacetiletý Alexander Edler. Nejstarším hráčem ze zmíněných byl 33letý St. Louis.

Dalo by se říci, že kdyby do toho tehdejší generální manažeři Matej Gazo a Marek Bloudíček (najat v prosinci 2010) nezasahovali, Canucks by přinejhorším byli stabilním play off týmem několik dalších let.

Přišel ale propad.

Jako volný hráč odešel do Nashvillu zadák Mattias Öhlund.

Důvodem jsou (jak už to tak bývá) ale především nepovedené trejdy.

Patrick Marleau odešel do Toronta za Mikhaila Grabovskiho, busta a výběr ve 3. kole draftu.

Joe Pavelski (společně s Jay Pandolfem) odešel do St. Louis za Brada Boyese a busta.

Kevin Bieksa odešel do Colorada za Iana Laperriereho a Chada Kolarika.

2010/11

Nový GM pak během měsíce stihl postupně vytrejdovat Luonga, H. Sedina, St. Louise i Ehrhoffa. Kdyby jen tehdy existovala komise (alespoň tedy předpokládám, že neexistovala na základě těchto trejdů, haha).

Roberto Luongo do Tampa Bay za Alexe Aulda, Ryana Maloneho, Mikea Weavera a busta.

Henrik Sedin do Toronta za Robyna Regehra, Tima Connollyho a Chrise Terryho.

Martin St. Louis s Christianem Ehrhoffem do Minnesoty za Anthona Khudobina, Jacka Hillena, Václava Prospala, Nicka Leddyho a Ryana Johansena.

Zpětně se jako solidní výměna dá hodnotit pouze trejd s Minnesotou. Byly roky, kdy Leddy byl ofenzivní bek na úrovni druhého obranného páru a Ryan Johansen odehrál několik sezon jako první centr. Anton Khudobin také zažil pár sezon slávy. Hillen je pak použít k zisku Alexandera Steena o pár měsíců později.

Kdyby se v nastoleném trendu pokračovalo, šlo by namítat, že se Vancouver pustil do přestavby kádru. Proč ne?

Jenže o měsíc později přišel odchod Alexandera Edlera do Columbusu za Briana Campbella a další (nezajímavé) položky. Přešlapování na místě…

O pár týdnů později odešel Mikhail Grabovski (hlavní položka za Marleaua) s Willie Mitchellem do Pittsburghu za 27. výběr v draftu a další (nezajímavé) položky.

Další bomba přišla v únoru 2011. Daniel Sedin vytrejdován za Luongem do Tampa Bay za Linuse Ollmarka, 29. výběr a 2. kolo draftu 2011.

V březnu 2011 proběhla velká výměna s Wild. Součástí byli Brad Boyes (hlavní protihodnota za Pavelskiho) či Alex Auld. Canucks získali Darcyho Kuempera či Mika Smitha (ostatní položky nepodstatné).

Do Phoenixu odešli Ryan Malone a Sami Salo. Vancouver získal Eda Jovanovskiho či Petera Muellera.

Do uzávěrky přestupů stihli Canucks ještě pár trejdů, ale už ne tak zásadních jako výše zmíněné.

Klub skončil se 68 body na předposledním místě Západní konference. Jaký propad oproti předchozí sezoně. Z elitní TOP6 zůstal jen Kesler. Avšak pouze do června 2011.

Ryan Kesler odešel do Montrealu za Maxe Paciorettyho a další (nezajímavé) položky.

Canucks draftovali na 2. pozici a ukázali na Gabriela Landeskoga.

A nutno dodat, že draft 2011 se kanadskému klubu opravdu povedl. Ze 31. volby ukázal na Vladislava Namestnikova, ze 33. na Connora Murphyho či ze 41. na Phillipa Danaulta.

Na začátku června za nezajímavé položky získal Vancouver Alexandra Steena ze St. Louis. Zpětně by se dalo říci, že budoucnost klubu nevypadá až tak špatně, byť odešli všichni dobří hráči.

Během léta získal klub také Matse Zuccarella či Brandona Suttera. Ze zajímavých jmen odešel pouze Robyn Regehr.

Gabriel Landeskog, Ryan Johansen, Max Pacioretty, Alexander Steen, Mats Zuccarello, Brandon Sutter, Vladislav Namestnikov, Phillip Danault, Nick Leddy, Connor Murphy, Mike Smith, Ben Bishop, Darcy Kuemper, Anton Khudobin. Rozhodně žádná hitparáda, tým je oslaben, ale do budoucna se s tím dá něco dělat.

2011/12

Před sezonou odchází Brian Campbell, hlavní položka za Edlera, do NY Rangers za Wade Reddena. Bohužel krok vedle.

Odchází i prospekt Ryan Johansen, který mohl být v budoucnu centrem číslo jedna Canucks. Colorado za něj obětovalo Niklase Hagmana, 1. kolo (24. výběr) a 2. kolo.

V říjnu 2011 získává Vancouver Jeremyho Morina, za kterého poslalo 1. kolo. Sice až roku 2013, ale nakonec z něj byl výběr na 7. místě. Špatně, špatně…

Dlouho se v Kanadě neohřál ani Max Pacioretty. V listopadu 2011 odchází do Pittsburghu za Erica Tangradiho a 23. volbu.

V prosinci 2011 odchází Mike Smith do Winnipegu. Za řeč v protihodnotě stojí pouze výběr ve 2. kole draftu 2012.

Odešel také Alexander Steen do Columbusu. V podstatě za nic...

Dlouho se v Kanadě neohřál ani Ed Jovanovski. Vytrejdován do NY Islanders za Keitha Ballarda.

Po Vánocích pošlou Canucks 27. výběr 2012 a Todda Whita na Long Island za Patricka Maroona a Calvina de Haana.

Nepochopitelný tah ukáže GM Canucks v únoru 2012. Své 1. kolo pošle do Montrealu za Joela Armiu. Canadiens v červnu draftují ze 3. místa. Jediné štěstí, že jde o jeden z nejslabších draftů v historii, a Montreal ukáže na Ryana Murrayho.

Co k čemu, že Canucks trefili pick Gabriela Landeskoga o rok dříve..? Na konci května 2012, kdy už je známo, že má za sebou výbornou nováčkovskou sezonu v Coloradu, putuje švédský mladík do Calgary.

Protihodnota? 12. výběr, Tim Erixon a bust. My god…

Vancouver získal 72 bodů, tedy o 4 body více jak předchozí sezonu, a skončil na posledním místě Západní konference. V rámci celé ligy si hůře vedli pouze Islanders, Rangers a Jets.

Před draftem 2012 odchází Nick Leddy do Anaheimu za Radko Gudase a Nicka Bonina.

O pár dnů později trejdují Canucks 24. výběr do Buffala za Drewa Schiestela. WTF?

Draft 2012 pro Vancouver ale opět vydařený!

Ze 12. pozice (hlavní protihodnota za Landeskoga) sice netrefen Sebastian Collberg, ale ze 23. místa Canucks vybírají Tomáše Hertla!

Z 50. místa Bradyho Skjeiho, ze 113. pozice Chrise Driedgera a následně steal draftu:

Ze 164. místa Connora Hellebuycka!

A o dalších sezonách zase příště…

Co zásadního odešlo z týmu, který hrál play off 2010:

Daniel Sedin – Henrik Sedin – Martin St. Louis

Patrick Marleau – Ryan Kesler – Joe Pavelski

Willie Mitchell - Kevin Bieksa

Christian Ehrhoff – Alexander Edler

Mattias Öhlund

Roberto Luongo

Lepší hráči/prospekti získáni od léta 2010 a opět vytrejdováni do léta 2012

Gabriel Landeskog, Max Pacioretty, Alexander Steen, Ryan Johansen, Brad Boyes, Brian Campbell, Ed Jovanovski, Nick Leddy, Mike Smith

Zásadní draft picky vytrejdovány mezi 2010-2012:

3. výběr 2012, 7. výběr 2013, 24. výběr 2012, 27. výběr 2012

Nejzajímavější hráči (vlastně spíše prospekti) organizace v létě 2012

Mats Zuccarello, Tomáš Hertl, Brandon Sutter, Aleš Hemský, Andy McDonald, Nick Bonino, Vladislav Namestnikov, Phillip Danault, Patrick Maroon, Keith Ballard, Nick Leddy, Wade Redden, Connor Murphy, Radko Gudas, Calvin de Haan, Ben Bishop, Darcy Kuemper, Anton Khudobin

Generální manažer Philadelphie Flyers Milan Šplíchal před startem trhu s volnými hráči avizoval, že jeho tým rozhodně nehodlá zůstat stranou. A svůj slib začal naplňovat hned v první možný den. Flyers přivedli do svého kádru hned šest nových hráčů, kteří budou pevnou součástí týmu v nadcházející sezoně. Dvouletý dvoucestný kontrakt podepsal brankář Phoenix Copley. Obranu Flyers vyztuží hned dvojice zkušených veteránů. Travis Hamonic se organizaci upsal na jeden rok, zatímco Christopher Tanev získal dvouletou smlouvu. V útoku pak může kouč Ryan Warsofsky počítat s trojicí nových tváří. Dvouleté kontrakty stvrdili svými podpisy Corey Perry a Anthony Duclair, zatímco A.J. Greer se s Flyers dohodl rovnou na čtyřleté smlouvě.

Roli třetího brankáře přijal Copley, obranu vyztužili veteráni

Brankář Phoenix Copley přichází s jasně danou rolí týmové trojky. Sezonu začne na farmě, kde by měl být jasnou jedničkou, v případě zranění některého z brankářů Flyers však bude připraven okamžitě zamířit nahoru. Záda mu na farmě budou krýt Georgi Romanov, Michael Hrabal a Chase Wutzke.

„Jsem rád, že jsem dostal příležitost stát se součástí organizace Flyers. Těším se na novou výzvu a udělám maximum pro to, abych byl připravený kdykoliv pomoci týmu. Zároveň se chci na farmě ukázat v co nejlepším světle a být oporou mladším hráčům,“ uvedl Copley po podpisu smlouvy.

Roční smlouvu na tři miliony dolarů podepsal Travis Hamonic, jenž by se měl usadit ve druhém obranném páru. Zkušený bek má za sebou více než tisíc utkání v PNHL a ve své kariéře si nyní vyzkouší už osmou organizaci. Flyers od něj budou očekávat především spolehlivost, důraz a zkušenosti, které může předávat také mladším spoluhráčům v kabině.

„Jsem nadšený z nové výzvy a možnosti být součástí tohoto týmu. Philadelphia má mladý kádr a věřím, že můžu svými zkušenostmi pomoci nejen na ledě, ale také v kabině. Těším se na spolupráci se spoluhráči i trenéry a udělám maximum pro to, abych byl pro tým platným hráčem,“ řekl Hamonic krátce po oznámení jeho příchodu.

Dvouletou smlouvu na tři miliony dolarů ročně podepsal Christopher Tanev. Podobně jako Hamonic má za sebou více než 1000 startů v PNHL a do Philadelphie přichází po sedmi sezonách strávených v Bostonu. Také od něj si Flyers slibují především zkušenosti, defenzivní jistotu a důraznou hru, která by měla pomoci stabilizovat zadní řady.

„Jsem opravdu rád, že se můžu stát součástí Philadelphie. Po sedmi letech v Bostonu je to pro mě velká změna, ale zároveň nová motivace. Věřím, že svými zkušenostmi můžu týmu pomoct a společně se spoluhráči vytvoříme zajímavý kolektiv, na který budou fanoušci rádi chodit. Těším se na start sezóny,“ vzkázal Tanev krátce po podepsání kontraktu.

O body se bude starat Perry s Duclairem, tvrdost přináší Greer

Dvouletou smlouvu na pět milionů dolarů ročně podepsal Corey Perry, který by měl v novém působišti patřit mezi hlavní lídry kabiny a podle očekávání se zařadit minimálně mezi asistenty kapitána. Do Philadelphie přichází po třicetibodové sezoně (12+18) na Floridě, kde ovšem nedostával příliš prostoru a v průměru odehrál pouze 10:43 za zápas. U Flyers dostane výrazně větší důvěru a nastupovat bude v první formaci po boku Braydena Schenna a Jonathana Marchessaulta.

„Na novou výzvu se opravdu těším. Poslední roky kariéry si chci především užít, ale zároveň chci využít své zkušenosti a pomoct mladším klukům v kabině. Hráči jako Denver Barkey nebo Easton Cowan mají před sebou zajímavou budoucnost a pokud jim můžu pomáhat s jejich růstem, budu za to rád. Věřím, že můžu být pro tým důležitý nejen na ledě, ale také v kabině,“ uvedl po podpisu kontraktu zkušený forvard.

Dvouletý pakt s Flyers podepsal také Anthony Duclair. Poslední dvě sezony strávil v Carolině, přičemž v uplynulém ročníku dostával v průměru jen něco kolem osmi a půl minuty za zápas. Z hlediska produktivity navíc zažil jeden ze svých nejslabších ročníků. Přestup do Philadelphie proto vítá, především kvůli očekávanému většímu vytížení. U Flyers by měl dostat místo v top six a výrazně větší prostor, než jakého se mu dostávalo v Carolině. Duclair přichází jako vítěz Stanley Cupu ze sezony 2021/22. V tehdejším play off byl důležitou součástí vítězného týmu a ve 24 zápasech nasbíral 15 bodů za pět gólů a deset asistencí.

„Jsem rád, že ve Philadelphii dostanu větší prostor a možnost ukázat, co ve mně je. Mým cílem je překonat svůj osobní bodový rekord a být přínosem pro tým. Věřím si a myslím, že můžu být pro Flyers důležitou postavou. Udělám maximum pro to, aby mého podpisu nelitovali,“ řekl Duclair sebevědomě.

Zajímavou posilou je také A. J. Greer. Další hráč přicházející z Floridy, kde nedostával téměř žádný prostor, se s Flyers dohodl rovnou na čtyřleté smlouvě. Philadelphia od něj očekává především tvrdost, důraz a fyzickou hru, zároveň by měl být schopen přispět bodově.

„Do Philadelphie se opravdu moc těším. Při podpisu smlouvy jsem nemusel dlouho přemýšlet nad jinými variantami. Jsem rád, že do mě vedení Flyers vložilo důvěru v podobě dlouhodobé smlouvy. Čtyřletý kontrakt mi dává potřebnou jistotu a já se teď můžu naplno soustředit na hokej. Chci do týmu přinést tvrdost, fyzickou hru a v případě potřeby se nebojím shodit rukavice. Zároveň ale rád střílím góly a věřím, že můžu být pro tým přínosem i v ofenzivě,“ neskrýval po podpisu smlouvy Greer nadšení.

Philadelphia tak hned první den na trhu s volnými hráči potvrdila, že letošní léto bere opravdu vážně. Šest nových hráčů není jen číslo do statistik, Flyers výrazně posílili zkušenostmi, fyzickou hrou, produktivitou i charakterem. Vedení navíc vhodně doplnilo prakticky všechny části sestavy a zároveň vytvořilo větší prostor pro mladé hráče, kteří mohou těžit ze zkušeností nově příchozích veteránů.

Některé smlouvy jsou sice odvážnější, ale celkově dávají jednotlivé podpisy velmi dobrý smysl. Flyers nepodepisovali zbrkle jen proto, aby byli aktivní. Udělali konkrétní kroky, které mají za cíl zlepšit jejich současný tým a zároveň pomoci s jeho dalším rozvojem. Samozřejmě až samotná sezona ukáže, jak jednotlivé podpisy zapadnou do sestavy, ale Philadelphia si minimálně vytvořila mnohem zajímavější výchozí pozici pro další práci. A pokud budou nové posily fungovat podle očekávání, Flyers mohou v příští sezoně působit jako podstatně konkurenceschopnější tým.

Aktuální soupiska Philadelphie Flyers

Brankáři: Kevin Lankinen, Frederik Andersen, Phoenix Copley

Obránci: Erik Gudbranson, Travis Hamonic, Christopher Tanev, Arber Xhekaj, Adam Boqvist, Dmitrij Simašev

Útočníci: Brayden Schenn, Jonathan Marchessault, Corey Perry, Anthony Duclair, A.J. Greer, Easton Cowan, Miles Wood, Joe Veleno, Jevgenij Dadonov, Denver Barkey, Ryan Winterton, Bradly Nadeau, Berkly Catton

Konečně jsem našel trochu času, abych začal se slibovanými návrhy pro případné úpravy v hodnocení hokejistů v pNHL. Začnu na nejjednodušším postu v tomto směru, a sice brankáři.

Existuje jedna statistika, která umí ohodnotit celkový výkon každého brankáře. Nazývá se *goals saved above expected*. Počítá, jak těžkým střelám brankář čelil během zápasu, což se projeví xGA (expected goals against) a jednoduchou matematikou se odečte skutečně inkasovanými góly. A na základě této statistiky se pak skládají i statistiky jako *quality starts* a *steals*.

Osobně preferuji *goals saved above expected* hodnotit váhou 0,7 a *goals saved above expected per 60 minutes* pak 0,3. Gólmani jsou jediný post, kde dává smysl více ohodnotit celkovou value oproti přepočtu na 60 minut hry. Cíl gólmanů je jediný, chystat, zastavit puky. A je jedno, jestli chytají zrovna v situaci 5na5, PP, PK...

MoneyPuck.com je jedna ze stránek, která tuto statistiku sdílí veřejně a zdarma. Během posledního ročníku navíc provedli upgrade v počítání střel, neboť scoring se v lize za poslední roky zvýšil.

TOP10 brankářů v *GSAx* za poslední základní část:

1. Logan Thompson - 29,3
2. Jeremy Swayman - 28,8
3. Ilya Sorokin - 25,3
4. Andrei Vasilevskiy - 24,7
5. Scott Wedgewood - 23,1
6. Igor Shesterkin - 21,3
7. Devin Cooley - 17,3
8. Jakub Dobeš - 17,3
9. Jet Greaves - 16,5
10. Daniel Vladař - 13,8

Jinými slovy: Logan Thompson chytil 29,3 gólu navíc oproti očekávání během základní části 2025/26.

V analytice už se naopak nepočítají "gólmanské" statistiky jako % úspěšnost zákroků či vítězství. Oboje hodnoty jsou totiž týmovými statistikami. Brankář nemůže ovlivnit, kolik na něj půjde střel během zápasu (navíc nevíme, jak lehkým/těžkým střelám ve skutečnosti čelil). Ano, vítězství ovlivnit jistě může. Ale není ani jeho chyba, když v zápase 2x inkasuje, přičemž ale i tak chytil ještě 1 gól navíc oproti očekávání, ovšem jeho tým se v zápase neprosadil ani jednou.

Návrh na počítání kvality brankářů v pNHL na fóru

Jak má kdo silný, nebo naopak slabý tým? Otázka, kterou si během roku položí několikrát většina manažerů (možná dokonce i Henky, který jinak pokládá jen kabely)… Odpověď ale často bývá dost subjektivní a zkušenosti (i ty naprosto nedávné) ukazují, že Stanley Cup vždycky nezíská tým, který má nejvyšší součet OV všech hráčů, nebo hráče s nejvyšším scoringem, nejlepšího trenéra apod. Zkrátka do reálného výkonu týmu pochopitelně promlouvají proměnné, které nelze tak jednoznačně kvantifikovat. Přesto samozřejmě platí, že parametrová kvalita týmu je nezbytným základním faktorem úspěchu. A právě na tu jsem se zaměřil v tomto rozboru.

Zvolil jsem následující metriku: Rozdělil jsem tým na ofenzivní top 6, ofenzivní bottom 6, obranu a gólmany a u každé z těchto čtyř skupin seřadil dané sestavy v lize od nejlepších po nejhorších. Nepoužíval jsem přitom žádné exaktní počítání parametrů, i když jejich hodnota samozřejmě byla pro seřazení zásadní, nicméně finálně jsem pochopitelně šel trochu „na pocit“. Toto seřazení odpovídá v podstatě tzv. percentilu, tedy o kolik je daná sestava lepší než ty ostatní. Pořadí (percentily) daných skupin hráčů jsem pak potom sečetl a týmy následně seřadil. Tzn. v každé kategorii nejlepší tým dostal 32 bodů a nejhorší jeden bod. Celkovým maximem by tak bylo 124 bodů a minimem naopak 4 (aby bylo jasné, co body, o kterých budu psát, znamenají).

Jsem si samozřejmě vědom limitů tohoto úkonu. Předně konkrétní sestavy, s nimiž jsem kalkuloval, se ještě během léta mohou (a hlavně v případě některých týmů jistě budou) ještě dost měnit, takže počítám s tím, že na začátku sezony vydám update. Dále platí, že jsem do svého hodnocení započítal UFA hráče, které předpokládám, že by týmy měly chtít podepsat, ale také ty, které budou muset přivést (např. Minnesotě chybí hned několik hráčů do Áčka a je bez UFA bodů, takže nějaký trejd manažer asi bude muset vymňouknout a zde jsem jednoduše vybral nějaké veřejně nabízené hráče a přiřadil je do sestavy). V této souvislosti bych rád uvedl, že nejde o žádný návod ani pokyn pro dané GMs, co mají dělat. Je to prostě odhad situace a pro mě za mě nedělejte nic nebo dělejte všechno jako Arabský trhovec z Columbusu.

Dále pochopitelně platí, že různí hráči a různé skupiny mohou mít na výsledky týmu odlišnou váhu, tzn. že váha top 6 je jistě větší než bottom 6, stejně jako je váha prvních 2–3 v týmu větší než těch zbylých, ale pro zjednodušení jsem vyhodnotil rozdělení na čtyři skupiny jako solidní základ. Konečně je potom potřeba uvést, že i když seřazení týmů v daných kategoriích bylo zčásti pocitové, právě to, že existují čtyři kategorie, tento pocit neutralizuje. Myslím tím to, že i kdyby to někdo vnímal např. tak, že New Jersey má lepší obranu než Los Angeles, což podle mě nemá, rozdíl v jejich pořadí je reálně pár míst, a u jiných kategorií, kde lze mít odlišný názor, to bude podobné. Ve výsledku a při daném součtu by tak pořadí týmů za daných podmínek vyšlo většině příčetných manažerů velmi podobně.

Teď už tedy k jádru pudla…

Jak si stojí liga jako celek? V první řadě je třeba říct, že je velký rozdíl v rozložení kvality týmů mezi Východní a Západní konferencí. Zatímco na Západě je – alespoň z papírové perspektivy – o účastnicích play-off prakticky rozhodnuto (rozdíl mezi papírově osmým a devátým týmem je skoro 30 bodů), na Východě je zhruba šestice kvalitativně podobných týmů, z nichž dva v boji o play-off ostrouhají, zároveň pak platí, že kousat může i 11. nejlepší tým konference.

Ačkoliv v lize dlouhodobě panovalo přesvědčení, že Západ je obecně silnější než Východ, nejde tak úplně o skutečnost. Respektive na Západě působí čtyři ze šesti papírově nejsilnějších týmů ligy, při pohledu na papírovou top 10 už je ale poměr vyrovnaný 5:5 a v top 15 je pak dokonce více týmů z Východu (9). Spíše tak platí, že na Západě jsou více rozevřené nůžky mezi úspěšnými a neúspěšnými týmy a tato diskrepance letos v létě ještě narostla (jak k tomu došlo, dříve či později vysvětlím). Mezi desítkou papírově nejhorších týmů ligy jsou totiž pouze tři z Východu.

Jaká je tedy stav v řeči konkrétních čísel a týmů?

Kdybych měl určit papírové favority na finále Stanley Cupu, šlo by jednoznačně o St. Louis na Západě (115) a Pittsburgh na Východě (113). Ti by v konferenčních finále měli vyřadit Nashville (107) a New Jersey (107).

Odskok od zbytku západní konkurence pak mají zejména Utah (100) a Edmonton (99), za nimiž se v závěsu nachází Minnesota (91). Zbylými účastníky play-off by pak poměrně jasně měli být Anaheim (76; teraz to vraj víde), navzdory Henkyho krokům i Vegas (76) a Los Angeles (74).

Dalšími nejlepšími týmy ze Západu jsou sice až Colorado (47) a Dallas (45). Ani přes poměrně výrazný papírový rozdíl ale nelze kategoricky tvrdit, že by neměli šanci na play-off. Vzhledem k vysoké konkurenci slabých týmů na Západě totiž jednoduše budou mít možnost na nich nasbírat poměrně dost bodů. Klidně se tak může stát, že se souboj o play-off nebude tak jednoznačný.

Na Východě bude celá play-off hádanka, jak už jsem uvedl, o poznání zamotanější. Čistě papírově lze za jediné poměrně jisté účastníky vyřazovacích bojů kromě dvou uvedených týmů patřících ke špičce ligy označit Tampu Bay (95) a Buffalo (94). Následuje skupina týmů v bodovém rozpětí 83–89, jimiž jsou Boston, Carolina, Florida a Rangers, kterým papírově dýchají na záda Toronto (78) a Columbus (75).

Kdyby byla Ottawa (59) na Západě, dala by se označit za černého koně boje o play-off, v tomto případě to tak asi nebude. Východní play-off týmy a dva nejlepší nepostupové jsou jednoduše kvalitativně až příliš odskočené, takže lze spíše očekávat, že Senators od nich budou dostávat bídu, než že by je nějak pravidelně poráželi.

Disproporce mezi nejslabšími týmy Východu a Západu, kterou už jsem zmiňoval, tedy že mezi desítkou nejslabších týmů jsou pouze tři východní, pak může výrazně zamíchat pořadím dole. Zatímco papírově jsou jednoznačně nejhoršími týmy ligy Chicago (10) a Flyers (12), následovaný San Jose (20), Seattlem (25) a Washingtonem (27), nemusí to nutně znamenat, že právě takto bude vypadat pořadí v bottom 5.

Platí totiž, že zatímco především Flyers a Washington čeká hard-core bukkake, Chicago a další non-play off týmy ze Západu se budou vzájemně porážet a udržovat na vyšší bodové hladině než východní týmy. Nebál bych se tak označit za velmi pravděpodobné, že na posledním místě ligy skončí po základní části poměrně s přehledem Flyers, následovaní dvojicí Washington a Chicago. Níže, než by odpovídalo jejich papírovým kvalitám (výše ve hře o DuPonta), pak můžou skončit i třetí a čtvrtý nejslabší tým Východu Islanders (38) a Montreal (45) a samozřejmě i pátý Detroit (49).

Příště tedy detailní rozbor jednotlivých týmů…