League News - Edit News

News From :

News Title :

News :

Ačkoliv jsem původně chtěl pokračovat v tématu časového faktoru, usoudil jsem, že to základní zde bylo řečeno a naopak jsem na základě mnoha konverzací v posledních dnech vyhodnotil, že je na místě se zaměřit na draft. I zde v tomto případě bych na úvod rád řekl, že cílem článku není sebe prezentovat jako draftového génia (protože jenom génius by vzal Ristolainena před Barkovem jako já před 11 lety) ani z někoho udělat pitomce. Draftů v NHL i PNHL jsem už zažil skutečně hodně a určité zákonitosti v nich jsou více než zřejmé. Zbytek je pouhá matematika.Pojďme začít tím, že si řekneme, jaký je rozdíl mezi draftem v NHL a v PNHL. Úplně na úvod je v tomto ohledu potřeba zmínit naprosto základní rozdíl mezi NHL a PNHL, a sice že týmy v reálu mají nepřeberné množství možností, jak do své organizace získat hráče i prospekty – od úplných bottomáků až po aktuální či budoucí hvězdy. Nezapomínejte například, že Panarin nikdy neprošel draftem. Chicago si ho podepsalo jako volného hráče z KHL. Zdarma. V reálu je také bohatější trh (s tím toho mnoho nezmůžeme, byť se už léta snažíme) a protože všichni vědí, že hráče získají kdykoliv, nemají problém se někoho přebytečného zbavit i zdarma. V PNHL se naproti tomu platí za všechno, neboť možnosti, jak získat hráče, jsou značně limitované. Drafty jsou tak základní „měnou" (7–9 základních picků ročně). Další možností, jak získat hráče zdarma (drafty jsou technicky vzato zdarma, protože 7 picků ročně má každý defaultně), je podepsat si je na trhu, kde už musíte mít velkou kliku, abyste získali něco skutečně cenného. Od tohoto základního rozdílu se potom odvíjí všechno ostatní.Rozhodovací pattern manažerů v reálu u draftu je přibližně takovýto: Na prvních cca 10–20 pozicích prvního kola (přesná hodnota nelze určit, každý rok je to jinak v závislosti na tom, o jak kvalitní ročník se jedná) vybírají týmy hráče jednak podle potenciálu, ale velkou roli zde hraje i pozice. Výtečným příkladem je loňský pick Davida Reinbachera na 5. pozici ze strany Montrealu. Byl snad Reinbacher nejlepším dostupným hráčem? Zdaleka ne. Ale Montrealu v prospect poolu zoufale chyběli puck moving beci, a tak sáhnul manažer na úkor Michkova právě po Reinbacherovi. Netvrdím, že to byl ten nejlepší tah, ale ukazuje to právě na význam pozice, na níž daný hráč působí.Od druhé poloviny prvního kola (přibližně) do polovina třetího kola (opět velmi přibližně) se potom v reálu pickuje velmi specifická skupina hráčů. Samozřejmě zde naleznete i hráče typu boom or bust nebo dlouhodobé projekty, převažují zde ale hráči, u nichž je výhled, že se v horizontu několika příštích letech zařadí do Áčka nebo na farmu daného týmu. V reálu je totiž důležité držet si široký kádr složený z hráčů, na kterých dlouhodobě pracujete a kteří si vytvářejí vlastní pozici v organizaci. Nezapomínejme totiž na další podstatný rozdíl mezi NHL a PNHL. V reálu hraje při sestavování a fungování týmu roli nespočet „nehokejových“ faktorů jako charakter, povaha, chemie apod. To jsou faktory, které těžko získáte od borců, které byste si třeba i do AHL podepisovali každý rok nově. Proto dává smysl si i tam budovat nějakou šíři kádru. Letos můžeme takový příklad vidět v draftech Emeryho, Danforda, Elicka, Eliassona nebo Klebera na přelomu prvního a druhého kola. Nebyli snad k dispozici hráči s vyšším potenciálem? Jednoznačně byli! Ale u většiny z těchto hráčů je zkrátka pravděpodobné, že ve svých organizacích budou působit spoustu dalších let (rozptyl lze v tomto případě ukázat na rozmezí Adama Ginninga, který je naprosto neschopné defenzivní nemehlo, ale letos začne třetí sezonu v AHL, už má pár zápasů v NHL a brzy nejspíše přidá další, a Kevina Bahla, který je hokejově úplně stejně marný, ale měl trochu víc kliku).Od poloviny třetího kola v podstatě až do konce draftu se u týmů NHL mísí dvě strategie: prvních z nich je v podstatě jenom pokračováním výše uvedeného, tedy shánění hráčů, kteří jednou mohou rozšířit týmovou depth, byť pravděpodobně stráví celou svoji kariéru na farmě (můžu vás ujistit, že byť organizace Blue Jackets funguje naprosto příšerně, její skauti nejsou naivní a např. v Tanneru Henricksovi, kterého brali ve 4. kole, skutečně nevidí budoucí oporu svých řad, ale zkrátka si draftují role playera pro svoji farmu). Druhou potom je hledání klasických boom or bust prospektů. Přičemž platí, že čím pozdější je kolo draftu, tím větší týmy tomuto faktoru dávají. Proto pokud byste hodnotili hráče ve 4.–7. kole reálného draftu čistě na základě jejich maximálního potenciálu, pravděpodobně by vám vyšlo, že hráči vybraní v 6. a 7. a kole mají mnohdy vyšší absolutní potenciál než hráči vybraní ve 4. a 5. To se ale bavíme o skutečně absolutním potenciálu. Šance, že ho dosáhnou, je ovšem mnohdy mizivá.Řekněme tedy, že draft v reálu provází u většiny týmů jistá taktika a naplňování aktuálních potřeb. Týmy, které už v organizaci mají spoustu top talentu, mají tendenci jít spíše po role playerech a šíři sestavy (viz např. Sabres a jejich drafty Klebera, Osburna, Bruneta nebo Gearyho; Sabres top hokejového talentu totiž mají skutečně hodně). Týmy, které jsou naopak zatím zaplněny spíše role playery, zkoušejí co nejvíce riskovat, aby trefili alespoň pár hráčů, kteří v budoucnu mohou být jejich tahouny (viz např. Capitals, kteří šli po co nejvyšší hodnotě prakticky s každým svým pickem na draftu, ať už šlo o Parascaka a Hutsona nebo Protase s Mateikem). Pointa nicméně je, že draft reálných týmů je souhrnně hnán více potřebami než-li hodnotou (a současně hodnota je relativní, protože nemusí být jenom ta technická na ledě).Charakteristiku PNHL je nezbytné začít jednou smutnou skutečností. Drtivá většina draftových výběrů má nejvyšší cenu zhruba 1 sekundu předtím, než je použijete – tedy vyřknete jméno prospekta, kterého jste si zvolili. Neplatí to snad jen v případě jedničky draftu, z níž evidentně roste budoucí ligová hvězda (např. Bedard) a několika dalších prospektů, které by ovšem šlo spočítat na prstech jedné ruky. V opačném případě ale – minimálně z perspektivy onoho prospekta jako týmového aktiva – většinou ztrácíte. Toto je dáno několika faktory:1)    Vzhledem k tomu, že draft je základní a nejzásadnější možnost, jak v lize zdarma posílit svůj tým, je jen málo položek cennějších než draftové volby.2)    Kdykoliv provádíte trejd hotového hráče za draft, automaticky na trejdu proděláváte (samozřejmě v 99 % případů), protože jaká je reálně možnost, že z dané volby získáte alespoň podobně kvalitního hráče? Jak jsem před pár lety ukazoval v draftové analýze, za prvním kolem už se tato šance většinou pohybuje v jednotkách procent. Příklad za všechny – trejdy osvědčených defenzivních beků (např. Cole, Myers nebo Manson za 3. či 4. kolo – realita daných voleb je ovšem taková, že abyste i na těchto místech vybrali podobně kvalitního hráče, vyjde vám to přibližně v jednom z osmi až 10 případů).3)    Přesto mají draftové výběry v PNHL spíše sentimentální než racionální hodnotu. Většina GMs totiž zkrátka žije ve sladkém opojení smyslů, že si sami na základě vlastního skautingu dokážou vybrat prospekta, ze kterého něco bude a který jim hodnotu onoho výběru v horizontu několika příštích let vrátí. Jak už ale uvádím výše, většinou je to jenom iluze a vlastní picky jsou zpravidla prodělečné.4)    Pokud někdo nabízí jinému týmu prospekta, druhá strana většinou nabude dojmu, že když se tým daného prospekta zbavuje, pravděpodobně s ním musí být něco špatně.Zkombinujte tyto faktory dohromady a dostanete naprosto přemrštěnou cenu draftových výběrů, která ovšem zcela neodpovídá realitě. Uvedu příklad. Představte si, že máte brát výběr č. 17 na letošním draftu PNHL (teď vůbec neberu v potaz majitele draftu, jímž bylo Buffalo). Vaše nejlepší možnosti jsou přibližně Luchanko, Greentree, Hage nebo Parascak a někdo vám za tuto volbu nabídne prospekta, jako je např. Quentin Musty nebo Calum Ritchie. Troufám si říct, že většina manažerů by tuto nabídku odmítla. Možná i z toho důvodu, že Musty i Ritchie šli loni na výrazně pozdější pozici. Takovéto odmítnutí by ale bylo naprosto iracionální. U prospektů totiž ze zásady platí, že investujete do naprosté nejistoty. Musty i Ritchie jsou prospekti, kteří zatím od draftu vykazují výrazný progres, tedy v D+1 sezoně se zvýšila jejich hodnota. Co ale čeká vás s výběrem číslo 17? Budete muset doufat, že i hráč, kterého vyberete, bude v kariéře postupovat směrem k progresu a nikoliv degresu. Tzn. že v nejlepším případě bude hráč po jednom roce od draftu na takové úrovni, na jaké už Ritchie nebo Musty jsou nyní. Pokud byste tedy podobný trejd přijali, v podstatě byste zvýšili svoji šanci na to, že z této volby vytěžíte maximum. Racionálně, matematicky.Druhým příkladem přemrštěné hodnoty draftů je to, jací hráči jsou na daných pozicích reálně k dispozici. Tento odstavec bych také mohl nazvat: Proč na přelomu prvního a druhého kola nedraftovat defenzivního beka. Příkladem z letošního draftu PNHL budiž picky Sama O’Reillyho (který sice není defenzivním bekem, ale je útočníkem s naprosto limitovaným ofenzivním potenciálem), Emeryho, Danforda a Elicka. O O’Reillym nemá snad žádný skaut iluze, že by z něj někdy mohl vyrůst top 6 hráč. Popravdě řečeno jen málo skautů věří tomu, že z něj může být hráč třetí řady. Takže se bavíme o hráči, který pokud se vůbec někdy dostane do NHL, bude pravděpodobně hrát na pozici čtvrtého centra. Co byste někomu dali za stabilního mladého čtvrtého centra? Čtvrté kolo? Nebo kdybyste chtěli být hodně štědří třetí kolo? Víc asi ne. A totéž platí o výše uvedených obráncích. U žádného z nich nikdo nežije v iluzi toho, že mají ofenzivní potenciál. To znamená, že pokud se vůbec probojují do NHL, budou to ryze defenzivní beci. Představme si zde Kevina Bahla coby mladého beka. Kevin Bahl je totiž strop toho, co mohou tito hráči dosáhnout. Co byste dali za Kevina Bahla? Třetí kolo v nejlepším? Nebo by snad dal někdo pošetile druhé?Pointa je zřejmá. Pokud se nestane nějaký zázrak (což samozřejmě v jednom ze zhruba stovky případů nastat může), New Jersey na tom, že na 41. pozici vyřklo jméno Sama O’Reillyho s největší pravděpodobností prodělá boty. Přitom kdyby tento výběr vyměnil, dostal by alespoň nějakou hodnotu. Takto v momentě vyřknutí onoho jména (jak jsem uváděl na začátku, výběry mají nejvyšší hodnotu sekundu před draftem) automaticky prodělal minimálně 60 draftových pozic, protože hodnota Sama O’Reillyho bude už jenom nižší. Dokonce ani v tento okamžik, dva měsíce po draftu, už nemá hodnotu onoho 41. místa. Dost pochybuji o tom, že by se našel některý z týmů, které nemají ambice na play-off, ale současně dopředu vědí, že neskončí úplně mezi 5–7 nejhoršími týmy sezony (např. Toronto nebo Arizona), který by nyní za Sama O’Reillyho nabídl svoje 2. kolo na příští rok. Téměř jistě nikoliv.Jaké je řešení? Bez emocí a dojmů – čistě jenom v číslech. Pravdou je, že pokud by New Jersey dostalo za tento 41. výběr nabídku v podobě i třeba již zmiňovaného Kevina Bahla, mělo by ji jednoznačně přijmout. Proč? Protože pokud byli k dispozici hráči jako O’Reilly, Danford, Emery apod., v jejich případě se hraje především o šanci, že se za 6 let (Bahl je z draftu 2018 a mimochodem také z druhého kola) dostanou na úroveň, na níž se Bahl nachází nyní. A pravděpodobnost, že se to stane, hraje silně proti nim. Devils by tak vyměnili téměř jistý prodělek na picku za alespoň nějakou hodnotu. Protože špatný prospekt ze 41. pozice nepředstavuje hodnotu téměř žádnou. V této souvislosti chci jen podotknout, že toto není kritika onoho picku Devils, ale ukázka příkladu toho, jak výběry ztrácejí na hodnotě a jak tomu předejít.Současně bych byl nerad, aby si z toho někteří vzali, že je vždycky rozumné vyměnit podobný výběr za nějakého už hotového mladého hráče nebo prospekta, který už je pár let v procesu vývoje. Bavím se jednak o situaci, kdy z daného výběru plánujete brát hráče, jehož stropem je pozice v bottom six nebo to, že bude solidním defenzivním bekem. A jednak musí platit, že na druhé straně bude hráč, který si už skutečně proklestil cestu do NHL a vypadá to, že tam nějakou dobu setrvá, nebo prospekt, který má od draftu vzestupnou tendenci. Pro dva negativní příklad můžeme zajít k čištění prospect poolu St. Louis. Jeden pochází ještě z roku 2018, kdy Blues poslali do Islanders Juliena Gauthiera za late 1st pick 2018. Gauthier šel sice na draftu 2016 na 21. místě, ale od začátku své kariéry nezaznamenal žádný progres. Jeho D+1 sezona byla prakticky totožná jako draftová, a to i navzdory tomu, že v jejím průběhu zamířil do silnějšího týmu. Následovala sezona v AHL, kdy měl značné problémy s aklimatizací do dospělého hokeje. Jeho cena tak v tu chvíli již zdaleka nedosahovala 1. kola. Druhým příkladem – tentokrát z loňska – je trejd Jacoba Perreaulta do Vancouveru za pravděpodobně poměrně vysoké 2. kolo v draftu. Perreault byl vybrán na 27. pozici draftu 2020. V D+1 i D+2 sezoně zaznamenal mírný progres, protože se mu povedlo poměrně dobře aklimatizovat v AHL. V D+3 sezoně ale následoval obrovský degres. Současně také byla jasná jiná věc – Perreaultovo zdraví je problém, který mu také bude komplikovat kariéru. V době trejdu se tak jednalo o 21letého prospekta, který se zhoršoval v AHL a vykazoval opakované zdravotní problém. Rozhodně nešlo o hráče v hodnotě lepšího druhého kola.Leckoho může napadnout otázka, jak poznat progres a degres prospekta. Obecně lze říct, že v D+1 sezoně by už měl být prospekt klíčovým hráčem svého týmu v juniorce. V D+2 se potom buďto zařadit do AHL týmu a zde převyšovat ostatní (tzn. nasbírat cca 0,6 bodu na zápas a více v případě útočníků; či velmi kladné hodnocení v případě beků – většinou to lze vyčíst v různých on-line zdrojích) nebo zcela dominovat v juniorské lize a v D+3 sezoně už by se měl pomalu blížit do NHL (v případě beků se to samozřejmě může mírně protáhnout, ale degres v jedné sezoně zkrátka není nikdy dobré znamení). Pojďme se podívat na několik příkladů např. z draftu 2021. Isak Rosen např. v D+1 sezoně zaznamenal pouze minimální progres (ale pořád o progres šlo), ale od té doby je progres výrazně vyšší a určitě je to hráč, který si drží vysokou hodnotu. Pozvolný progres (ale nikoliv degres) zažívá také Zachary Bolduc, byť hodnotu 17. volby, z níž byl vybrán, nyní rozhodně nemá. O progresu můžeme hovořit také v případě Lysella nebo Samoskeviche. Na dobrou cestu se po slabší D+1 nakonec vydal také Othmann. Typicky degresujícími hráči jsou např. beci Corson Ceaulemans a Carson Lambos. Naprosto totožný vývoj jako shora uvedený Perreault má potom Xavier Bourgault. Po progresivních D+1 a D+2 sezonách se v D+3 propadl, z čehož se mezi dospělými dostává velmi těžko. Tím netvrdím, že by to snad bylo nemožné, ale že se hráč nevyvíjí správně a rozhodně nyní nemá cenu prvního ani lepšího druhého kola.Nyní bych rád vysvětlil několik takových FAQ, o kterých jsem se v posledních týdnech bavil s pár manažery, zejména těmi novějšími:Proč byly volby Lafreniéra na jedničce i Kakka na dvojce naprosto správné?Nejlépe tuto situaci vystihnu pokerovou analogií. Představte si, že máte na ruce silnou kartu. Od začátku hrajete všechno správně. Správně přihodíte před flopem, po něm i po turnu. Před riverem máte šanci na vítězství třeba 80 %, tzn. může vás porazit zhruba pět karet v balíčku. Neznalý trouba, co hraje proti vám, pořád dorovnává. A na riveru mu to dojde. Prohráli jste. Ale prohráli jste jenom tuhle hru. Pokud se do stejné situace dostanete znovu, vyhrajete. Pravděpodobně. Protože to, že máte 80% šanci na vítězství, znamená, že zákonitě musíte vyhrát 4 z 5 her. To není dojem, ale statistika.Teď si to pojďme převézt do podmínek draftu. Lafreniére byl jeden z prospektů, o kterých se vědělo léta dopředu. O tom, že by z jedničky mohl být vybraný někdo jiný, se ani vzdáleně neuvažovalo. Samozřejmě, že z aktuální perspektivy je očividné, že by Raymond nebo Stützle byly lepší volby, ale šance, že volba Stützleho bude lepší než volba Lafreniéra zkrátka byla významně nižší, než že tomu bude naopak. A totéž platí v případě Kakka a např. Cozense nebo Seidera. Kakko byl prospekt, kterého jste prostě chtěli. V 18 letech dovedl Finy na MS ke zlaté medaili a byl top 3 hráč v týmu. Kdybych se tady vrátil k pokerové analogii, vaše šance před riverem byla 95 %. Přesto to nevyšlo. To ale neznamená, že šlo o špatnou volbu.Nejlepší důkaz toho, že se draftová kreativita nevyplácí, přinesl v roce 2013 v PNHL někdejší manažer St. Louis Polis, který z jedničky draftu namísto MacKinnona draftoval Drouina. Poněkud specifická a prekérní situace se s odstupem času stala v roce 2012 na jednom z nejhorších draftů aktuálního století. Že Yakupov nemusí být bezproblémový, to se vědělo. Pořád ale výrazně převyšoval Galchenyuka. Ryan Murray byl tehdy generační prospekt (nezapomínejme, že čtvrtí Islanders nabídli druhému Columbusu všechny svoje draftové výběry z toho roku za swap o dvě místa – ano, skutečně padla nabídka 4th+2+3+4+5+6+7 za 2nd overal) a nikdo další takto výrazný nebyl k dispozici. Sáhnout byť i po Morganu Riellym z jedničky by bylo šílenství. Hampus Lindholm byl predikovaný až na pomezí prvního a druhého kola. Samozřejmě s odstupem 12 let je zřejmé, že jedinou správnou volbou z jedničky by byl Filip Forsberg, ale na to nelze říci než „po bitvě je každý generál“. Takže i v tomto případě platí, že volba Yakupova byla správně. V daném historickém kontextu bohužel lepší řešení skutečně neexistovalo.Proč není dobrý nápad draftovat Zaca Funka nebo Jakuba Rychlovského před čerstvě vybranými hráči navzdory dobrým statistikám?Když v PNHL došlo k povolení možnosti draftovat i prospekty mimo reálný draft, v prvních pár letech to vypadalo, asi jako když si poprvé přičichnete k frndě. Víte, že tohle prostě chcete, je to sranda, a nemůže to dopadnout špatně. Ale jak naopak ukazují drafty z posledních pár let (a manažeři stárnou), většina GMs zjistila, že jít do každé frndy se neoplácí a na světě jsou i jiné věci než frnda (byť všichni vědí, že frnda je to, co chceš od života). Méně zkušeným GMs bych chtěl tímto připomenout některé „legendární“ výběry nedraftů:·       Brendan Shinnimin z 32. pozice draftu 2012 a Jason Akeson ze 46. pozice stejného draftu (před Skjeim, Seversonem, McCabem, Gostisbeherem nebo Lindellem)·       Gavin Bayreuther z 52. pozice draftu 2014 (o dvě!!! místa před Braydenem Pointem)·       Linus Hulström ze 63. pozice a Kalle Kossila ze 71. pozice draftu 2016 (před Wollem, Hronkem, Coltonem nebo Ingramem).Podobných voleb bych za těch mnoho let, kdy je toto povoleno našel desítky. Výsledkem ovšem je, že snad s výjimkou Pionka, Marchessaulta, Panarina (a možná pár dalších, které si nepamatuji) to nikdy nebyl dobrý nápad a většinou zbytečná ztráta picku. Dodám k tomu ale samozřejmě i racionální argumenty.Stav hráče teď a to, zda-li se vyplatí jej vybrat, totiž nelze srovnávat s osmnáctiletými kluky, kteří jsou jinak k dispozici, ale je potřeba se podívat na to, kde byli daní hráči v 18 a jak dlouho může trvat podobným, kteří jsou k dispozici, než se dostanou na jejich úroveň. Kousek za Funkem šel v PNHL například takový Kevin He. Funk byl své draftové sezoně 2020–21 nedraftovatelný, protože ve WHL nasbíral 5 bodů v 21 zápasech. Nikdo si ho nevybral ani o rok později, když měl zhruba 0,65 bodu na zápas (důvodem bylo pravděpodobně i to, že jako o rok starší byl na nižší úrovni než v té době 18letí hráči). K bodu na zápas se přiblížil až ve své D+2 sezoně. Kevin He s 53 body v 64 zápasech v jednom z nejhorších týmů ligy, kde byl tahounem, je tak aktuálně na stejné herní úrovni, na níž byl Zac Funk ve 20 letech. To, že v D+3 Funk bodově explodoval a dominoval WHL, má jednoduché vysvětlení. Jednak hrál v dominantním týmu s Heidtem, Parascakem nebo Becherem, a jednak byl o 2–3 roky starší než většina hráčů kolem něj. Představte si, že byste proti sobě postavili 7leté žáky a 10leté žáky. Mladí kluci by v zápase taky neměli moc šanci. Troufám si tvrdit, že kdyby se do podobně nabitého týmu dostal Kevin He, pravděpodobně by zažil ještě lepší sezonu, než se mu ve skutečnosti povedla.Rychlovský byl ve své draftové sezoně (2018–19) naprosto podprůměrným hráčem druhé české ligy. V D+1 sezoně se zde stal hráčem průměrným a v D+2 sezoně dominujícím. V kontextu extraligy zde byl v D+2 sezoně podprůměrným hráčem, v D+3 a D+4 sezonách průměrným a v D+5 sezoně vynikajícím. Když jej srovnáme s jinými českými útočníky, kteří šli do NHL z extraligy, platí následující: Na úroveň Tomáše Hertla se Rychlovský dostal v D+5 sezoně, na úroveň Martina Nečase potom v D+4 sezoně. Rychlovský tak jde do AHL v pozici, kdy není ani na úrovni mnoha jeho mladších spoluhráčů (např. Lombardiho, Mazura nebo Soderblöma), nemluvě o hráčích, kteří sem mohou spadnout z Áčka (např. Kasper nebo Berggren) nebo přijít z juniorky (např. Danielson nebo Brandsegg-Nygard). Samozřejmě, že na pozici v pátém kole draftu už toho za Rychlovským mnoho nezbývalo, je však velmi pravděpodobné, že mnozí z hráčů vybraní za ním, budou v jeho věku na výrazně vyšší herní úrovni, než je právě on.Má smysl si vybírat prospekty podle týmu, který je draftuje?Nemá. V prvním kole draftujeme předtím reálným a tam také nevíte, který tým je vybere. Tak proč to řešit později? Podmínky v NHL jsou extrémně proměnlivé. V jednu chvíli máte dojem, že se váš prospekt nachází v ideálním čase na ideálním místě a během pár hodin vás nezbude nic než oči pro pláč. Několik příkladů. V prvním se vrátím k Filipu Forsbergovi. Nezapomínejme totiž, že toho nedraftoval Nashville, ale Washington. Nebýt jednoho z nejhorších trejdů v historii NHL (kdy šel do Nashvillu za Martina Erata kus za kus), lze jen stěží odhadovat, zda by se jeho kariéra ve Washingtonu ubírala stejným směrem. Slavit naopak může GM Carolina v PNHL, jehož Savoie se z obrovského přetlaku v Buffalu jiným pitomým trejdem dostal do pozice suverénně nejlepšího prospekta Edmontonu a v příštích letech – uvážíme-li, že Oilers budou muset výrazně šetřit – může dostat obrovské množství prostoru. Ideální podmínky k tomu, aby zazářil, má nově např. také Askarov. Z pozice, kdy mohl maximálně krýt záda jednomu z nejlepších gólmanů ligy, se během pár hodin dostal do pozice, kdy musí porazit Vaněčka s Blackwoodem. Úplně čerstvě se například proměnilo vnímání hodnoty Yagera a McGroartyho. Zatímco Yager se z pozice, kdy se mohl učit od Malkina nebo Crosbyho, dostal do týmu, kde nikdo nechce hrát, McGroartymu je prorokován start právě vedle Malkina. Takže na to kašlete a vyberte si prospekta, kterému důvěřujete. Nebo volbu vyměňte za někoho, kdo má alespoň nějakou hodnotu.Howgh.

Password :

Back to Main Page