Loni jsem vytvořil sérii článků věnujících se draftu. Ta zjevně padla na úrodnou půdu, protože přemýšlení o hodnotách draftů se od té doby přece jen do jisté míry změnilo (alespoň u těch GMs, kteří umí číst). V této sérii jsem také formuloval myšlenku, že naprostá většina draftových picků má nejvyšší hodnotu sekundu před samotným výběrem. Tu bych rád nyní trochu rozvinul.
Úvodem ale několik kontextuálních informací. U voleb o druhého kola dál tato úvaha samozřejmě nepochybně platí. Jestliže úspěšnost picku ve druhém kole se pohybuje pod 20 % (nechce se mi to přesně hledat, ale loni jsem o tom psal ve svém chytrém článku, tak tam mrkněte), pak je jasné, že většina těchto voleb skončí v propadlišti dějin, a tudíž byl samotný 2nd pick dobrým obchodním artiklem, za nějž se dal získat roster player, ale bustnutý prospekt už jím není = pick měl tedy pravděpodobně větší hodnotu než prospekt (pokud jako Boston v roce 2011 nevyberete na konci druhého kola Kučerova).
Zamyslel jsem se nad tím, jestli to tak musí být i v případě prvního kola, tedy že většinou má pick vyšší hodnotu než prospekt, jehož si nakonec vyberete. Porovnal jsem situaci v posledních třech draftech (2025, 2024 a 2023), tedy na vzorku celkem 96 prospektů. Hodnotil jsem u nich, jak se změnila jejich hodnota v D+1 sezoně. Těmi dalšími jsem se nezabýval. U některých prospektů to tedy může být matoucí, protože zatímco například D+1 sezonu měli výtečnou, v D+2 (nebo D+3 u borců z roku 2023) šli do kytek a naopak. Protože vyšší hodnota v D+1 sezoně může automaticky znamenat, že z prospekta se pro vás může stát mnohem zajímavější obchodní artikl než z draft picku, když už jsem teda spočítal, že picky v prvním kole od cca 18. místa stojej za slzy Henkyho mámy.
Dál bych rád podotkl, že jsem se nedíval, kdo má uvedené prospekty v lize, ale šel jsem podle reálu. Takže pokud by se někdo cítil dotčen, že píšu o tom, jak několik let po sobě picknul sračku, tak ji asi picknul, ale v tomto případě (výjimečně) nejde o zpochybňování jeho kvalit. A zároveň platí, že v tomto textu se nezabývám tím, jací se z prospektů stanou hráči NHL; hodnotím doopravdy výhradně jejich tržní hodnotu s odstupem jednoho roku od draftu.
Začněme prvním číslem. Za poslední tři roky se v D+1 (první sezona po draftu) zvýšila hodnota celkem 61 % draftovaných hráčů (59 kusů). U 20 % se snížila (byť třeba mírně jako například u Carbonneaua), u 19 % zůstala víceméně podobná.
Spolu s tím je důležité podotknout, že rozmezí picku v tomto ohledu nehraje tak velkou roli, jak by se dalo logicky očekávat. Mezi top 10 prospekty došlo ke snížení hodnoty u 11 % týpků (4/30) a k zachování i 23 % (7/30). Výsledný podíl 66 % prospektů se zvýšenou hodnotou tak ukazuje, že draftová pozice má jen málo co dočinění s tím, jestli se vás prospekt bude vyvíjet dobře, či nikoliv (byť malý vliv zjevně má).
Potvrzení tohoto konstatování přináší hodnocení mid 10 prvního kola, tedy voleb na místech 11–20. V tomto rozmezí se hodnota snížila hned 9/30 prospektů (30 %) a stejná zůstala u dalších 4 hráčů, tzn. 11 %. Výsledných 59 % borců s nárůstem hodnoty je tak vůbec nejnižším dílčím výsledkem prvního kola.
Pro bottom 12 first roundu (místa 21–32) platí, že ke snížení došlo u 6/36 prospů (17 %) a k zachování hodnoty u 7/36 (19 %). Výsledných 64 % hráčů s vyšší hodnotou je tak jen o něco nižší podíl než v případě top 10.
Na první dobrou by se tak dalo říct, že draftovat v prvním kole je vlastně smysluplné, když na tom, že někoho vyberete ve 4/5 případů minimálně neproděláte (ke snížení hodnoty dochází ve 20 % případů). Ani to ale není tak jednoduché. Do hry totiž vstupuje proměnná v podobě potenciálu hráčů a zkrátka toho, kdo je zrovna k dispozici. Je totiž zkrátka rozdíl v tom, zda-li máte například kolem 15. místa k dispozici prospekty jako Hage, Moore nebo Eklund, nebo Jiříčka s Paraščákem.
Ještě více to pak platí o závěru prvního kola, kde klidně mohou být hráči jako Ravensbergen, Greentree nebo Ritchie, jejichž ceiling se nachází v top 6/4 (či na pozici jedničky), nebo Boumedienne a Emery s Danfordem, kde jednoduše víte, že pokud se nespojí všichni pohanští bohové a rytíři z Kamelotu, vaše cenné první kolo jste těžce promr(d)hali.
Právě jakýsi potenciál je něco, co je v případě prvního kola alfa a omega. Pakliže vlastníte pick lehce za 20. místem a k dispozici máte například skvadru, která byla na místech třeba 22+ vybrána v posledních dvou letech, opravdu se nabízí otázka, zda-li není lepší daný pick investovat (i třeba do hotového hráče) a přenechat radost z draftování někomu, komu je fuk, že jeho volba skončí v propadlišti dějin.
Jsou to (nepřekvapivě) právě prospekti, u nichž se dopředu hovoří o tom, že jsou boom or bust nebo zkrátka mají potenciál být v bottom 6 (nebo mimo top 4 v případě beků), kteří hned v D+1 sezoně často ztrácejí svoji (už od počátku ne tak vysokou) hodnotu. Ukažme si to třeba právě na příkladu defenzivních beků. U Emeryho, Danforda, Boumedienna, ale také Silaeva se dopředu tak nějak vědělo, že jde o defenzivní kopyta a nelze od nich očekávat v NHL – pokud se do ní dostanou – žádné bodové hody. U všech čtyř pak shodně platí, že jejich hodnota v D+1 sezoně buď zůstala stejná, nebo se snížila. Pointou totiž je, že zkrátka neměla kam vyrůst.
Prakticky totéž ale platí i u útočníků, jen v tomto případě se ještě dělí na ty, u nichž se žádná zářná hokejová kariéra neočekává (Letourneau, Vannacker, Hemming) a na boom or busty (Šalé, Carbonneau). V tomto ohledu se nabízí polemika nad dvěma případy z posledních let – Lindstromem a Martinem.
První zmíněný má (měl) sice talentu na rozdávání, ale z důvodu zdravotních peripetií odehrál v draftové sezoně pouze 32 zápasů, načež v D+1 vůbec nenastoupil (respektive nastoupil až v play-off na čtyři zápasy s bilancí čtyř bodů). D+2 ročník pak strávil v NCAA. V poměrně silném týmu ale získal jenom 10 bodů v 31 zápasech. Zatím tak mílovými kroky směřuje k dráze „standardního“ draftového bustu. Že na tom celkově zdravotně nemusí být vůbec dobře, se přitom už před draftem vědělo. Jeho dosavadní kariéra tak jenom přináší potvrzení. Vzhledem k tomu, že na dané pozici byl k dispozici Demidov, ale také Buium, se tento pick Columbusu jeví jako špatně kalkulované riziko.
Trochu odlišný případ je pak loňský Martin z Nashvillu. Tento prospekt se začal na čelních příčkách žebříčků objevovat až ke konci sezony – zejména však pro svoji oboustrannost a univerzální využití. Současně bylo zřejmé, že má poměrně vysoko nastavenou podlahu. Pokud by byl k dispozici mezi 10. a 15. místem, v poměrech NHL by výběr takového prospekta jednoznačně dával smysl. Nicméně na 5. místě – v době, kdy v poolu zbývali Martone nebo Hagens – jde o epic fail, který Predators vytrestává už v D+1 sezoně, kdy Martone vlétnul do NHL s bodem na zápas, Hagens patřil k hvězdám NCAA, zatímco pasáček vepřů (Martin byl v době draftu doma na farmě – doslova farmě) měl bod na zápas v sezoně OHL, z níž více než polovinu vynechal.
Co je pointa? Nejistí prospekti zpravidla ztrácejí svoji hodnotu hned po draftu. Tím netvrdím, že nemá smysl je draftovat, ale jednoznačně musí jít o kalkulované riziko. Opět si pomůžu příkladem a srovnáním hráčů z konce prvního kola na posledních dvou draftech. Zatímco z draftu 2025 jednoznačně vylétli Horcoff, Nestrašil a Lee (první má nízký strop, zbylí dva byli hodnoceni jako boor or busts), na draftu 2024 je to jako střelba na terč s páskou na očích. Samozřejmě, že něco se povede trefit, ale spíš toho moc nebude. A tak se mezi řadou nepříliš povedených picků našel třeba Matvei Gridin.
V první řadě je ale potřeba si říct, zda-li chci obdobné riziko podstupovat (tzn. pickovat i když vidím, že pool na dané pozici je velmi slabý a samotný prospekt tak jen těžko dosáhne hodnoty picku, který na něj plýtvám). Na jednu stranu se totiž například v případě uvedeného Horcoffa nebo rok předtím O’Reillyho může z jejich D+1 sezon zdát, že jde o povedené volby, ale jaká je realita?
Jestliže mám prospekta, jemuž je predikován ceiling ve třetí lajně, ale pravděpodobně pouze kariéra 4th linera, to, že se v D+1 sezoně zlepší, znamená pouze to, že směřuje k naplnění svého potenciálu, nikoliv k tomu, aby byl top 6/4 hráčem v NHL. Samozřejmě se mohu mýlit a nejsem schopný vyloučit, že z O’Reillyho i Horcoffa kvalitní two-way top 6 forwardi, ale ta šance, že se to stane, je minimální. Naopak by jednoznačně dávalo smysl se prospekta splňujícího shora uvedený profil, zbavit, dokud jeho kariérní hodnota atakuje maximum. Protože už to, že v D+1 nešel do kytek, je haluz.