League News - Edit News

News From :

News Title :

News :

Žebříček 10 nejhorších draftových failů v historii PNHL pokračuje, respektive začíná. A jsme rádi, že hned dva z pěti pro-skautů jsou i nadále v lize, aby mohli převzít již v předchozím článku zmiňovanou trofej, která je zase o něco pevnější o nové slzy Erička (a jakékoliv tekutiny do ní přidal Golďák).

10. místo – Nolan Patrick 2nd overall 2017

Buďme k Lampičovi neboli GM CGY fér. Draft 2017 se na první pohled jeví jako volné pokračování draftu 2012, tedy ročníku, kdy je daleko jednodušší to posrat než neposrat. Přiznejme si, že žádný zázrak není zatím ani jednička draftu a stává se stále zjevnějším, že z celého draftu vzejdou přesně tři top hráči a několik dalších solidních. Nicméně kariéra Nolana Patricka je na tom tak špatně, že se ho zbavili už i Flyers, FLYERS!!! Tedy tým, který se rozhodl stabilizovat brankoviště angažováním Martina Jonese. Pozitivní je, že Patrickovi ve Vegas věří, což stvrdili neprůraznou dvouletou smlouvou na 1,2 míče ročně garantující mu pozici čtvrtého centra. Whow, just whow!

Konec srandy. Jenom dvě místa za Patrickem byl vybrán Miro Heiskanen a nedlouho po něm Cale Makar, což jsou dva beci, kteří už teď ve svém věku patří mezi desítku nejlepších v NHL. A pokud by v Calgary trvali na forwardovi, pořád tu byl Elias – nebudu hrát klidně do Vánoc, jen abych dostal deset mega ročně – Pettersson. A nejenom ten. Lepší výběr než Patrick by byli i Nečas, Norris (ne Chuck, i když ten asi taky), Robertson i dva Japonci (Yamamoto a Suzuki). Je to tak. I týpek, který se jmenuje stejně jako motorka, by byl lepší výběr než Nolan Patrick. Tento fail jde navíc za Lampičem i z té perspektivy, že Patrick neodehrál kvůli zraněním ani půlku poslední sezony před draftem. Inu jak se říká – chytrému napověz, chuja jmenuj manažerem Calgary.

9. místo – Jesse Puljujarvi 3rd overall 2016

Někdy jsou generální manažeři v reálné NHL asi jako Standa po flašce absintu a někdy „o tom zkrátka něco vědí“. Něco málo občas ví Järmo Kekäläinen (ale jenom málo a jenom občas, jinak by si v týmu tak dlouho nedržel Tortse a nestřílel rachejtlemi po svých gólmanech) a ani to málo neví Peter Chiarelli. Když tedy Blue Jackets ze třetího místa draftu 2016 nevybrali Pizzaboye Jesse Puljujarviho, oproti němuž mluví anglicky lépe i artyčok, je jasné, že žádný jiný manažer v PNHL nebyl tak v šoku jako tehdejší GM ligových Blue Jackets zvaný Freedom. Jeho hláška při volbě Pizzaboye vstoupí do ligové historie:

„Budoucím tahounem Blue Jackets v PNHL i realitě se stane - Jesse Puljujarvi“

Nebuďme ale opět tak kritičtí. Jesse byl tahounem… Karpätu Oulu v sezoně 2019–2020. A pokud bude hrát vedle McDavida, možná pro Pizzaboye nebude sezona 2021–2022, kterou nestráví tak úplně v dresu Blue Jackets (i když barvy jsou teda podobný) úplný trapas při pokusu dokázat, že v Americe může dělat něco jiného než rozvážet svůj oblíbený pokrm. Tkachuk, Dubois, Sergačev, Keller, Chychrun, McAvoy, DeBrincat. Na draftu 2016 se dalo vybrat velmi dobře, a to i v top 10. Freedom měl ale feeling, že nejlepší je to s feferonkami a dvojitým eidamem.

Samotným draftovým přešlapem ale kauza Pizzaboy v PNHL neskončila. Dabltrabl z tohoto draftového failu udělal Freedomův nástupce – aktuální GM Blue Jackets, když Pizzaboye poslal spolu s Greenwayem, 2. a 3. kolem draftu do Tampy Bay za Mikaela Granlunda. Což by samo o sobě snad ani nebyl úplný průstřel, kdyby Mikaela asi o měsíc později nevyměnila Minnesota do Nashvillu, kde mu v létě 2021 dali novou smlouvu za 5 mega ročně na 5 let, takže se rozhodně zase brzo přiblíží 70 bodům, k nimž neměl v Minny daleko.

8. místo – Jack Campbell 4th overall 2010

Taky jste si klepali na čelo, když Stars v roce 2010 vybrali z 11. místa Jacka Campbella i přesto, že nedlouho předtím přivedli trejdem Kariho Lehtonena, jejich největším problémem tehdy byla přestárlá a celkově slabá obrana a hned za Campbellem šli tehdy top defenzivní prospekti Cam Fowler a Brandon Gormley (pro ty, kteří si to nepamatují, byl Fowler dlouho považován za jednoznačnou trojku draftu a neexistoval mock draft, kde by byl mimo top 5)? Pak vás můžeme ujistit, že Stars ještě zaváleli, protože tehdejší GM Islanders Carbol bral Jacka Campbella už ze 4. místa. Suverénně tak vyignoroval Tarasenka, Niederreitera, Granlunda nebo Johansena.

Jistě, z dnešní perspektivy, kdy se Campbell stává jedničkou Toronta, pokud mu tuto pozici nevyfoukne Mrzák (nápověda pro neznalé: nevyfoukne), se toto nejeví jako až tak zásadní fail, nicméně 4. pozice byla zkrátka a dobře příliš vysoko a Jack Campbell byl ještě v roce 2016 naprostý draftový bust, který odchytal víc zápasů v ECHL než v AHL. V létě 2016 tak samotní Stars tento projekt po šesti letech ukončili a odeslali Campbella do Los Angeles za 7th roundera Nicka Eberta, jenž rok po tom podepsal se Slovanem Bratislava. A to fakt chceš. V posledních dvou letech se začalo počítat s tím, že Jack by mohl být aspoň uspokojivá dvojka. Až nyní – před jeho třicítkou – se situace posunula na vyšší level. Ani to ale nic nemění na tom, že na 4. pozici to byl propal.

7. místo – Ryan Murphy 8th overall 2011

Pickovat beka, který měří 1,7 metru, když se postaví na špičky, většinou nebývá ten nejlepší nápad. Přesvědčil se o tom i Laco v roce 2011, když na 8. pozici ukázal na Ryan Murphyho. Opět je potřeba zmínit několik polehčujících okolností. Předně – draft 2011, podobně jako následující ročník, znamenal především za top desítkou průser za průserem. Dále tu pak byly Murphyho ofenzivní statistiky, kdy v sezoně před draftem nasbíral v OHL 79 bodů v 63 zápasech. Na beka skvělé výsledky, které však zároveň ukazovaly, že Erik Karlsson v začátku kariéry bude oproti Murphymu defenzivní specialista.

Že šlápl do něčeho, co po sobě nechal Henky po probdělé noci na záchodě, pochopil Laco velmi záhy – už na podzim 2012, kdy Murphyho vyměnil spolu s Davidem Desharnaisem do Toronta za Jamese Reimera a Jimmyho Hayese. Řekněme, že by se dalo získat živější odstupné, ale Reimer alespoň stabilně hraje NHL, byť je to tedy dvojka „k pohledání“. O jak moc špatný výběr šlo, ukazuje také hráč zvolený bezprostředně po Murphym – nějaký arabáč jménem Mika Zibanejad. Někde vzadu prvního kola šel také jistý looser jménem Mark Scheifele. Řekněme, že se tedy dalo vybrat o trošičku lépe, ale jenom o trošičku.

6. místo – Jonathan Drouin 1st overall 2013

Je s podivem, že jeden z nejhorších výběrů v historii PNHL předvedl manažer, jehož signaturní vlastností bylo, že všemu nejvíc rozuměl, všechny musel poučovat, byl obecně ten nejlepší GM v lize (a rozhodně to nebyl brácha GM Seattlu). Slavný Polis v roce 2013, kdy měl přesně 8 výběrů v prvním kole draftu, uvěřil pohádce o tom, že za MacKinnonovy body v Halifaxu může právě Drouin a neohroženě na něj ukázal hned na 1. příčce onoho draftu. Dalo by se říci, že se pak dost divil, když si Florida místo něj vybrala nějakého Sašu Barkova a Drouin šel až ze třetího místa do Tampy Bay, ale reálně mu to nejspíše bylo jedno, protože Barkov zbyl Polisovi díky zaváhání Esa na jeho výběru na 7. místě.

Hloubku tohoto failu vystihuje hned několik skutečností (a teď nemyslíme psychickou vyrovnanost Drouina, která je zhruba podobná jako u krysy v laboratoři na výrobu pervitinu). Předně – MacKinnon fakt není trochu dobrej. To ale platí o mnoha jiných hráčích z draftu 2013, kteří s přehledem zastiňují Drouina – Barkov, Jones, Lindholm, Monahan, Nurse, Horvat i ten blbej Ristolainen (a ve výčtu by se dalo pokračovat). V Tampě Bay svůj fail pochopili po čtyřech letech, kdy Drouina vyměnili do Montrealu za Sergačeva (který aktuálně pomohl Bolts ke dvěma Stanley Cupům). V Profi NHL pochopil Golďák Polisův fail o něco později. V únoru 2018 udělal s Drouinem to, co se v PNHL s uvadajícími hráči či prospekty obvykle dělává – poslal ho do Islanders spolu s late 1st pickem za 1st pick Islanders 2018, o němž bylo dopředu jasné, že bude v top 5.

Password :

Back to Main Page