Ve svém článku tak trochu navážu na Esovu analýzu výběrů v prvním kole draftu, která pro některé mohla být přece jen až příliš analytická. Z tohoto důvodu se na konkrétních příkladech pokusím poukázat na skutečnost, že draftové výběry jsou u nás naprosto neuvěřitelným způsobem přeceňované a manažeři mají mnohdy od takových výběrů přehnaná očekávání. Eso ve své analýze dospěl k závěru, že kvalita picků se průměrně láme na pomezí mezi 17. a 18. výběrem, a právě proto se blíže podíváme na hráče, kteří byli u nás v letech 2010 až 2019 draftování v prvním kole mezi 18. až 30. (respektive 31.) pozicí. Oproti Esově článku nebudu vycházet z reálného draftu, nýbrž z draftů ProfiNHL.

Hráče jsem seřadil do tří kategorií - 1) excelentní pick, 2) vydařený pick a 3) nevydařený pick (není z mého pohledu nutno rozlišovat více kategorií, nemá totiž význam, zda se hráč neprosadil vůbec, nebo se pár let pohyboval na hraně 4. lajny a healthy scratch). Za vydařený výběr pro účely svého článku považuju všechny ty hráče, kteří stabilně nastupují v NHL a nejsou jen do počtu, ovšem jen za předpokladu, že se v kariéře svojí hodnotou alespoň přiblížili hodnotě late 1st picku. Za vydařené volby ke konci prvního kola jsem však pro účely tohoto článku například považoval i výběry hráčů jako Laughton, Jarknkrok nebo Hartman, a to i přesto, že u nás v lize chodili v trejdech maximálně za 2. kolo draftu.

 Draft 2010 (1-2-10):

Ze 13 výběrů se pouze 3 z nich dají označovat jako dobré volby odpovídající dané draftové pozici, a to pokud jde o Toffoliho, Kuznetsova a Jarnkroka. U těchto jmen jde konstatovat, že se manažerům minimálně vrátila hodnota investovaného výběru, kdy v případě Kuznetsova šlo poté o volbu velice vydařenou. Zbylých 10 picků je pak naprostý průšvih, kdy se buď jedná o hráče do počtu, kteří v průběhu kariéry nikdy neměli větší cenu než mid či late pick (Merrill, Watson, Pickard, Sheahan), anebo hráče, kteří se do NHL stabilně neprosadili vůbec (McFarland, Straka, Howden, Galiev).

Draft 2011 (1-1-11):

Ani o rok později to nebylo o nic lepší, kdy vydařené byly pouze picky Saada z 21 a Scheifeleho z 25 – druhý jmenovaný ovšem lze považovat za home-run. Hráči jako Rask nebo Jaškin sice mají něco odehráno v NHL, ale hodnoty prvního kola v průběhu své kariéry nikdy ani zdaleka nedosáhli. Zbývajících 9 výběrů pak ani nestojí za řeč (Musil, Phillips, Biggs, Catenacci).

Draft 2012 (2-3-8):

V roce 2012 byly na daných pozicích dvě excelentní volby, a to Vasilevsky a Hertl, kteří ve svém primu měli hodnotu i několika prvních kol. Odpovídající hodnotu poté měl také výběr Hampuse Lindholma, Wilsona a Laughtona, ačkoliv u posledního jmenovaného je to s přivřením oka. Zbylých 8 výběrů bylo nepodařených, byť i zde se najdou hráči, které lze považovat za kvalitní dříče do bottom six (Girgensons, Sissons), avšak hodnotu svého výběru týmům rozhodně nevrátili.

Draft 2013 (1-3-9):

Na draftu 2013 lze za povedené picky považovat výběry Manthy, Burakovskeho a Hartmana, a to navzdory tomu, že všichni jmenovaní si v kariéře prošli obdobím, kdy jejich hodnota nebyla příliš vysoká. Vyčnívá volba Morrisseyho, kde šlo bez debat o pick excelentní. Zbývajících 9 výběrů je však velká bída, kdy stabilní pozici v NHL si z nich prakticky nevybojoval nikdo a většina prospektů drtivě bustla (McCoshen, Fucale, Gauthier, Klimchuk, Rychel).

Draft 2014 (1-5-7):

Draft 2014 je z porovnávaných draftů jedním z nejlepších, kdy výběry Barbasheva, Tuche, McCanna, Schmaltze i Sanheima jsou povedené (některé více, některé méně). Kromě toho je tady pick Pastrňáka z 21. pozice, což je majstrštyk. Výběr Vrány by za jiných okolností byl taky považovaný za úspěšný, ovšem vzhledem k tomu, že legitimním hráčem do top 6 byl pouze ve třech sezónách a téměř jistě v nejbližší době dojde k jeho návratu do Evropy, rozhodl jsem se ho zařadit mezi volby nepovedené. Na druhou stranu je nutno dodat, že někdy v kariéře Vrána určitě hodnotu svého picku měl a volba sama o sobě to špatná nebyla, pokazil si to spíš sám hráč. Zbývající hráči se buď neprosadili vůbec, nebo jen zcela nepatrně.

Draft 2015 (1-3-9):

Ačkoliv první polovina tohoto 1. kola byla nabušená, zbytek už tak zajímavý nebyl. Chabota můžeme označit za skvělý výběr, Boesera, Debruska a Roslovice poté za výběry povedené, které na dané draftové pozici zkrátka rozhodně neurazí. Zbývajících 9 výběrů je o ničem (ačkoliv třeba takový Sprong zažil dvě 40+ bodové sezóny, avšak nyní, kdy by měl být ve svém primu, hraje pouze AHL).

Draft 2016 (2-0-11):

Na draftu 2016 vyčnívají výběry McAvoye s Debrincatem, které lze hodnotit jako skvělé, jinak však ostatních 11 výběrů skončilo špatně. Nutno dodat, že výběr Harta se chvíli vyvíjel taky solidně, ovšem podobně jako v případě Vrány, i tady si to pokazil sám hráč. Jinak ze zbývajících hráčů vyčnívá Howden, který navzdory solidní poslední sezóně je považován za hráče na pomezí 3. a 4. řady, což na 19. místě rozhodně není něco, po čem toužíte.

 Draft 2017 (1-1-11):

V roce 2017 vyčnívá výběr Jasona Robertsona z 28. pozice, který se Ottawě náramně povedl. Za úspěšný výběr je možno rozhodně považovat také pick Norrise z pozice číslo 19. Dále už byli vybíráni pouze hráči, kteří jsou spíše do počtu (Rasmussen, Poehling, Vaakanainen, Timmins, Jokiharju), popřípadě kteří se neprosadili vůbec (Lind, Foote). Kartami teoreticky ještě může mírně zamíchat Nicolas Hague, který nedávno podepsal více než štědrou smlouvu s Preds, kde s ním evidentně počítají na důležitou roli.

Draft 2018 (0-1-13):

Ze sledovaných draftů je ten z roku 2018 patrně tím úplně nejhorším. Týmy daný rok vybíraly jeden bust za druhým (Kaut, Wilde, Wise, Denisenko, Tychonick, O’Brien, Merkley) a když se jim podařilo vybrat hráče do počtu (Lundestrom, Kupari, Dellandrea, Alexeyev), byl to ještě poměrně úspěch. Jediným povedeným výběrem je pick K’Andre Millera na pozici 21. Nelze vyloučit, že mezi povedené výběry se ještě v budoucnu dostane Berggren či Lundkvist (za mě spíš už jen první jmenovaný), ale aktuálně tam prostě nejsou.

Draft 2019 (2-4-8):

O něco povedenější to bylo u posledního hodnoceného draftu, kde vyčnívají zejména výběry dvojice beků Seider a Harley, které na těchto pozicích musíme hodnotit jako excelentní. Povedeným se nakonec ukázal i výběr McMichaela z pozice 25, Dorofeyeva z pozice 28 a pravděpodobně také výběr Knighta s Brinkem. Hraniční je to u Hoglandera, ovšem zatím úplně nepřesvědčil, ale tam ještě ukáže čas. Zbylí hráči se neprosadili do NHL buď vůbec, nebo jen v nevýznamných rolích a nelze příliš očekávat, že by se na tom něco mělo změnit.

Závěr:

S ohledem na shora uvedené tedy lze uvést, že ze 132 vybraných hráčů bylo pouze 13 výběrů excelentních (např. Pastrňák, Scheifele, Vasilevsky, Robertson, DeBrincat, McAvoy), 22 povedených (např. Toffoli, McCann, DeBrusk, Barbashev, Tuch) a 97 nepovedných. Pokud to tedy shrneme, tak na excelentní výběr mají GMs 9,8%, na povedený dalších 16,6% a na nepovedený zbývajících 73,4%. Jinými slovy – pouze každý čtvrtý výběr v prvním kole na pozicích 18. – 31. skončí ke spokojenosti manažera.

Můj článek měl vést k uvědomění, že ačkoliv na těchto pozicích není nemožné si vytáhnout něco kvalitního, ta šance příliš vysoká není a člověk musí mít dost velké štěstí (+ by tomu měl jít trochu naproti kvalitním scoutingem). Z tohoto důvodu je nutno trochu mírnit očekávání, protože se u nás dlouhodobě ukazuje, že si každý myslí, že pick v prvním kole se automaticky rovná budoucí hráč do top six. Jenže šance, že vyberete hráče, který bude mít na organizaci skutečně velký význam, je úplně minimální. Pravda je taková, že hodnota picku v drtivé většině případů bude významně převyšovat hodnotu hráče, kterého z něj budete draftovat. Na druhou stranu tím, že jsou u nás první kola takto přeceňována, se za ně dají dostat velice kvalitní hráči, byť třeba již nejsou v RFA věku.

Právě tohle vidím jako jeden z hlavních důvodů toho, proč přestavby u nás trvají tak dlouho. Když vyprodávající tým získá za nějakého hráče první kolo v draftu (byť play-off týmu), považuje se to všeobecně za úspěch. Jenže šance, že GM z tohoto picku vytáhne opravdu top hráče, je méně než 10%. Takže čistě teoreticky by na jednoho takového hráče potřeboval těch výběrů deset. Týmy v přestavbě tedy shromažďují draftové výběry, které však většinou ztratí na hodnotě v momentě, kdy jsou využity k volbě nějakého hráče. 

Otázka tedy je, jestli by pro týmy vstupující do přestavby nebylo smysluplnější brát namísto picků již hráče, kteří prokázali, že budou moct hrát v NHL, byť to třeba nebude nutně v první lajně. Protože i tohle je mnohem lepší, než zkoušet štěstí a gamblit s pravděpodobností, že na téměř 75% skončím s hráčem, který bude v tom lepším případě pouze 4th linerem. Z tohoto důvodu třeba nechápu, že někdo kritizoval výměnu Zaryho za 1st Buffala, které vzhledem k síle kádru bude opět až někde ke konci kola (a čistě statisticky by bylo považováno za poměrně velký úspěch, kdyby z picku byl hráč jako Laughton či Jarnkrok). Stejně tak se ke mně dostalo, že některé týmy v přestavbě či retoolu letos dávaly ruce pryč od nabízeného S. Pinta, a to i přesto, že je to přesně typ hráče, kterého pokud by si vytáhli někde na pozicích 25. - 32. (k čemuž by ale statisticky potřebovali asi 4 takové výběry), byli by více než spokojeni.  

Nechci snižovat hodnotu 1st picků v ProfiNHL, ale spíš poukázat na to, že ani s mnoha výběry v prvním kole prostě nemáte nic jistého a nelze to automaticky považovat za klíč k úspěšné přestavbě.