Jak má kdo silný, nebo naopak slabý tým? Otázka, kterou si během roku položí několikrát většina manažerů (možná dokonce i Henky, který jinak pokládá jen kabely)… Odpověď ale často bývá dost subjektivní a zkušenosti (i ty naprosto nedávné) ukazují, že Stanley Cup vždycky nezíská tým, který má nejvyšší součet OV všech hráčů, nebo hráče s nejvyšším scoringem, nejlepšího trenéra apod. Zkrátka do reálného výkonu týmu pochopitelně promlouvají proměnné, které nelze tak jednoznačně kvantifikovat. Přesto samozřejmě platí, že parametrová kvalita týmu je nezbytným základním faktorem úspěchu. A právě na tu jsem se zaměřil v tomto rozboru.

Zvolil jsem následující metriku: Rozdělil jsem tým na ofenzivní top 6, ofenzivní bottom 6, obranu a gólmany a u každé z těchto čtyř skupin seřadil dané sestavy v lize od nejlepších po nejhorších. Nepoužíval jsem přitom žádné exaktní počítání parametrů, i když jejich hodnota samozřejmě byla pro seřazení zásadní, nicméně finálně jsem pochopitelně šel trochu „na pocit“. Toto seřazení odpovídá v podstatě tzv. percentilu, tedy o kolik je daná sestava lepší než ty ostatní. Pořadí (percentily) daných skupin hráčů jsem pak potom sečetl a týmy následně seřadil. Tzn. v každé kategorii nejlepší tým dostal 32 bodů a nejhorší jeden bod. Celkovým maximem by tak bylo 124 bodů a minimem naopak 4 (aby bylo jasné, co body, o kterých budu psát, znamenají).

Jsem si samozřejmě vědom limitů tohoto úkonu. Předně konkrétní sestavy, s nimiž jsem kalkuloval, se ještě během léta mohou (a hlavně v případě některých týmů jistě budou) ještě dost měnit, takže počítám s tím, že na začátku sezony vydám update. Dále platí, že jsem do svého hodnocení započítal UFA hráče, které předpokládám, že by týmy měly chtít podepsat, ale také ty, které budou muset přivést (např. Minnesotě chybí hned několik hráčů do Áčka a je bez UFA bodů, takže nějaký trejd manažer asi bude muset vymňouknout a zde jsem jednoduše vybral nějaké veřejně nabízené hráče a přiřadil je do sestavy). V této souvislosti bych rád uvedl, že nejde o žádný návod ani pokyn pro dané GMs, co mají dělat. Je to prostě odhad situace a pro mě za mě nedělejte nic nebo dělejte všechno jako Arabský trhovec z Columbusu.

Dále pochopitelně platí, že různí hráči a různé skupiny mohou mít na výsledky týmu odlišnou váhu, tzn. že váha top 6 je jistě větší než bottom 6, stejně jako je váha prvních 2–3 v týmu větší než těch zbylých, ale pro zjednodušení jsem vyhodnotil rozdělení na čtyři skupiny jako solidní základ. Konečně je potom potřeba uvést, že i když seřazení týmů v daných kategoriích bylo zčásti pocitové, právě to, že existují čtyři kategorie, tento pocit neutralizuje. Myslím tím to, že i kdyby to někdo vnímal např. tak, že New Jersey má lepší obranu než Los Angeles, což podle mě nemá, rozdíl v jejich pořadí je reálně pár míst, a u jiných kategorií, kde lze mít odlišný názor, to bude podobné. Ve výsledku a při daném součtu by tak pořadí týmů za daných podmínek vyšlo většině příčetných manažerů velmi podobně.

Teď už tedy k jádru pudla…

Jak si stojí liga jako celek? V první řadě je třeba říct, že je velký rozdíl v rozložení kvality týmů mezi Východní a Západní konferencí. Zatímco na Západě je – alespoň z papírové perspektivy – o účastnicích play-off prakticky rozhodnuto (rozdíl mezi papírově osmým a devátým týmem je skoro 30 bodů), na Východě je zhruba šestice kvalitativně podobných týmů, z nichž dva v boji o play-off ostrouhají, zároveň pak platí, že kousat může i 11. nejlepší tým konference.

Ačkoliv v lize dlouhodobě panovalo přesvědčení, že Západ je obecně silnější než Východ, nejde tak úplně o skutečnost. Respektive na Západě působí čtyři ze šesti papírově nejsilnějších týmů ligy, při pohledu na papírovou top 10 už je ale poměr vyrovnaný 5:5 a v top 15 je pak dokonce více týmů z Východu (9). Spíše tak platí, že na Západě jsou více rozevřené nůžky mezi úspěšnými a neúspěšnými týmy a tato diskrepance letos v létě ještě narostla (jak k tomu došlo, dříve či později vysvětlím). Mezi desítkou papírově nejhorších týmů ligy jsou totiž pouze tři z Východu.

Jaká je tedy stav v řeči konkrétních čísel a týmů?

Kdybych měl určit papírové favority na finále Stanley Cupu, šlo by jednoznačně o St. Louis na Západě (115) a Pittsburgh na Východě (113). Ti by v konferenčních finále měli vyřadit Nashville (107) a New Jersey (107).

Odskok od zbytku západní konkurence pak mají zejména Utah (100) a Edmonton (99), za nimiž se v závěsu nachází Minnesota (91). Zbylými účastníky play-off by pak poměrně jasně měli být Anaheim (76; teraz to vraj víde), navzdory Henkyho krokům i Vegas (76) a Los Angeles (74).

Dalšími nejlepšími týmy ze Západu jsou sice až Colorado (47) a Dallas (45). Ani přes poměrně výrazný papírový rozdíl ale nelze kategoricky tvrdit, že by neměli šanci na play-off. Vzhledem k vysoké konkurenci slabých týmů na Západě totiž jednoduše budou mít možnost na nich nasbírat poměrně dost bodů. Klidně se tak může stát, že se souboj o play-off nebude tak jednoznačný.

Na Východě bude celá play-off hádanka, jak už jsem uvedl, o poznání zamotanější. Čistě papírově lze za jediné poměrně jisté účastníky vyřazovacích bojů kromě dvou uvedených týmů patřících ke špičce ligy označit Tampu Bay (95) a Buffalo (94). Následuje skupina týmů v bodovém rozpětí 83–89, jimiž jsou Boston, Carolina, Florida a Rangers, kterým papírově dýchají na záda Toronto (78) a Columbus (75).

Kdyby byla Ottawa (59) na Západě, dala by se označit za černého koně boje o play-off, v tomto případě to tak asi nebude. Východní play-off týmy a dva nejlepší nepostupové jsou jednoduše kvalitativně až příliš odskočené, takže lze spíše očekávat, že Senators od nich budou dostávat bídu, než že by je nějak pravidelně poráželi.

Disproporce mezi nejslabšími týmy Východu a Západu, kterou už jsem zmiňoval, tedy že mezi desítkou nejslabších týmů jsou pouze tři východní, pak může výrazně zamíchat pořadím dole. Zatímco papírově jsou jednoznačně nejhoršími týmy ligy Chicago (10) a Flyers (12), následovaný San Jose (20), Seattlem (25) a Washingtonem (27), nemusí to nutně znamenat, že právě takto bude vypadat pořadí v bottom 5.

Platí totiž, že zatímco především Flyers a Washington čeká hard-core bukkake, Chicago a další non-play off týmy ze Západu se budou vzájemně porážet a udržovat na vyšší bodové hladině než východní týmy. Nebál bych se tak označit za velmi pravděpodobné, že na posledním místě ligy skončí po základní části poměrně s přehledem Flyers, následovaní dvojicí Washington a Chicago. Níže, než by odpovídalo jejich papírovým kvalitám (výše ve hře o DuPonta), pak můžou skončit i třetí a čtvrtý nejslabší tým Východu Islanders (38) a Montreal (45) a samozřejmě i pátý Detroit (49).

Příště tedy detailní rozbor jednotlivých týmů…