V posledních týdnech se v lize rozhořela žhavá debata o tom, zda-li je GM Islanders (Eric) tím nejhorším manažerem v lize. Patrně největším odpůrcem názoru jsem trochu paradoxně já, neboť tvrdím, že tím vůbec nejhorším manažerem je GM Canucks (Erich). Nicméně vzhledem k tomu, že teď s bulvárem sekám latinu, rozhodl jsem se počínání obou těchto GMs postupně rozebrat a pokusit se popsat, v čem přesně selhávají, a použít to jako další díl mého manažerského manuálu.

Tento díl nemůže mít jiný název než Asset Mangement neboli správa aktiv neboli – ještě více polopaticky – dlouhodobé hospodaření s týmovým majetkem (tedy hráči, prospekty, drafty). Když jsme totiž s řadou GMs debatovali, vyšlo z toho, že Vancouver v principu nedělá tolik hodnotově extrémně špatných či prodělečných trejdů. S tímto názorem lze v principu souhlasit, byť některé z výměn, které Vancouver za posledního cca 1,5 roku uskutečnil, byly mimořádně prodělečné. Pokud tedy někdo nedělá vysloveně špatné trejdy, neměl by na tom být úplně špatně. A tím narážím na úplně poslední debatu, kterou jsem ke GM Canucks vedl shodou okolností před pár dny. Nejmenovaný GM (silně zastávající názor, že tím nejhorším manažerem v lize je právě Islanders) konstatoval, že Vancouver alespoň má něco na soupisce, a tudíž to není tak hrozné.

Toto je ale velmi zjednodušený pohled. Když se podíváme na soupisku Canucks, první tři jména, která uvidíme, budí značný respekt – Jack Hughes, Tim Stützle, Andrei Svechnikov. Obrana ve složení Seth Jones, Jacob Trouba, Thomas Chabot, Samuel Girard, Nick Seeler, Mattias Samuelsson by dokonce možná snesla označení jako jedna z nejlepších v lize. Jordan Binnington v brance je opět více než slušná položka. Když ale zůstaneme jen u pouhé soupisky, konkrétně útoku, je potřeba brát v potaz jednu zásadní věc: druhým centrem Canucks reálně bude buďto Alexandre Texier (SC 53, PA 53), který na to ovšem nemá parametr faceoff (66), nebo Tyler Motte (SC 48, PA 51). Třetí řadu pak ani nemá smysl jmenovat.

Řekněme, že cílem manažera v posledních měsících bylo dostat tým do kvality, se kterou by bylo možné uhrát play-off. Pojďme tedy situaci porovnat s největšími konkurenty Vancouveru, jimiž budou pravděpodobně Winnipeg, Colorado a Los Angeles (uvážíme-li, že účast St. Louis, Nashville, Minnesoty, Anaheimu, Edmontonu a Vegas v play-off je vzhledem ke kvalitně jejich soupisek považována za téměř jistou). Reálně jsou totiž otevřené zhruba dvě play-off místa pro čtyři týmy s nějakou šancí.

·       Colorado má podobně kvalitní první řadu (Aho, O’Reilly, Moore) a nesrovnatelně kvalitnější druhou (Gaudreau, Scheifele, Perron). Obranu má sice určitě slabší, zkušenější GMs však vědí, že na obraně tolik nezáleží. A samozřejmě Avalanche disponují nejlepším gólmanem ligy. Papírově tak jsou na podobné, ne-li vyšší, úrovni než Canucks.

·       Winnipeg samozřejmě nemá tak silnou elitní formaci (Nylander, Hertl, Crouse), ale zato má mimořádně vyrovnanou druhou a třetí řadu. I čtvrtý winnipežský útok (Engvall, Gaudreau, Lewis) by ve Vancouveru s přehledem hrál třetí řadu. Obrana je lepší než ta coloradská, Mrázek je spíše podprůměrná jednička. Ani tady tudíž nemůžeme hovořit o papírové převaze.

·       Los Angeles na první pohled vypadají jako další jistý účastník play-off. Thomas Novak jako druhý a Mikael Backlund jako třetí centr je něco, o čem si Vancouver může nechat pouze zdát, stejně jako o Garlandovi a Zuckerovi na křídlech třetí řady. Obranu mají parametrově Kings podobně kvalitní jako Canucks a v brance lepšího Ullmarka. Papírově jsou tak Kings jednoznačně nad Vancouverem.

·       Podobně je na tom Anaheim. První řada je srovnatelná s tou vancouverskou, druhým centrem je Nazem Kadri a třetí řada má složení Rodrigues – Sissons – Cotter, což sice není žádná výhra, ale v porovnání s Canucks je to jako Lamborghini proti Škodovce. Obrana je srovnatelná, brankář (Jarry) o něco slabší. Papírově tak mají Ducks mírně navrch.

Můžeme tedy shrnout, že s Kings jako favority na sedmý play-off spot jsou Canucks mezi čtyřmi týmy, které se poperou o jediné dostupné místo play-off, a rozhodně v tomto souboji nepatří k favoritům. Každý tým může posílit, chtělo by se říct. To ale tak úplně neplatí. Protože na příchod posil musíte vlastnit dostatek assets. Jak jsou na tom výše uvedené týmy v tomto ohledu?

·       Coloradu chybí v příštích pěti letech pouze čtyři draftové volby (dvě 4. kola, jedno 5. kolo a jedno 6. kolo), naopak ale vlastní tři 3. kola, jedno 4. kolo a jedno 5. kolo navíc, takže draftově jsou Avs dokonce pozitivní. Top prospekti týmu obsahují Kulicha, Chernysheva, Cristalla, Boisverta a Emeryho. To sice není optimální stav, ale když se podíváme hlouběji do prospect poolu, najdeme tam řadu položek druhého a třetího sledu, kterou jsou v případě trejd použitelné.

·       Winnipegu chybí v příštích pěti letech jenom 2. a 3. kolo na příští rok, ale zato má několik pozdějších výběrů navíc, takže draftově je víceméně na svém. S prospekty to v důsledku nezodpovědnosti Námořníka není nijak slavné a za Hagem z letošního draftu není moc kde brát. Přítomnost většiny podstatných draftů ale zaručují slušný polštář.

·       Los Angeles chybí v příštích pěti letech pouze 3. a 6. kolo na příští rok, ale naopak mají jedno 2. a jedno 7. kolo navíc, draftově jsou tedy mírně pozitivní. Prospect pool má rovněž rezervu, nicméně Danielson a Lysell jsou velmi slibné položky.

·       Ducks chybí první tři kola příští rok a několik pozdějších výběrů v roce 2026. Jinak mají všechny své picky. Situace mezi prospekty rovněž není ideální. Za Stigou, Ioriem a Lindbomem není moc kde brát.

Nyní si tyto podmínky srovnejme s Vancouverem. Canucks nemají první tři kola v draftu v příštích dvou letech. V roce 2027 jim chybí i druhé kolo. Na rok 2025 nemají ani 4. a 5. kolo. V prospect poolu zbylo silné trio Michkov, Wright, Askarov, za ním se ale nenachází doslova a do písmene nic. Jediný z hlediska depth takto špatný tým z výše uvedených je tak Anaheim. Co to ale znamená v praxi, tedy proč tohle uvádím? Kdykoliv se především kterýkoliv z trojice Colorado, Winnipeg, Los Angeles rozhodne posílit, a tím Vancouveru na poli soupisky odskočit, může si to dovolit. Canucks nikoliv.

Naopak. Canucks by zcela zjevně potřebovali posílit útok, z hlediska assets ovšem nemají příliš mnoho možností, jak by to udělali, aniž by přišli o jednoho ze svých tří mladých klenotů. Současně jsou drženi v klinči toho, že v příštích dvou sezonách by měli hrát play-off, protože pokud nebudou, jednoznačně boostují týmy, které vlastní jejich 1. kola. Situace Vancouveru je tak zdánlivě bezvýchodná. Jejich jedinou nadějí na zvrat zůstává v podstatě jenom to, že Michkov odehraje Calder caliber sezonu a Wright se stane plnohodnotným druhým centrem Seattlu. To se ale musí stát hned v následující sezoně. Pokud se tak nestane, Canucks jednoduše nebudou mít, jak by doplnili soupisku pro ročník 2025-2026, respektive nebudou mít za co (aniž by samozřejmě obětovali některého ze svých top talentů nebo nezískali assets za některé hotové a cenné hráče ze své soupisky).

Pokud to tedy shrneme, situace Vancouveru je velmi špatná. Pojďme si teď říct, kde se přesně stala chyba.

1) Vancouver do toho jednoznačně praštil moc brzo.

Na tomto místě se hodí trochu pozastavit u časového faktoru, jemuž jsem řekl, že se ještě budu v budoucnu věnovat, a zodpovědět na otázku: „Kdy je správný čas vystoupit z přestavby a hrát o play-off?“. Pokud už vás nebaví hrát dole, situace týmu by měla být zhruba následující: Díky svému draftování a dílčích trejdech v posledních pár letech, které jste dělali spíše investičně než za účelem přímého posilování máte na soupisce alespoň nadpoloviční většinu ofenzivní top 9 (tzn 5 hráčů), polovinu obrany (3 beky) a ideálně také gólmana nebo minimálně pár gólmanů za rohem. Současně jste si spočítali, že když přivedete zbylé posily potřebné na to, abyste složili tým, který bude mít šanci nejenom o chlup uhrát play-off, ale také v něm něčeho dosáhnout, pořád vám zbudou cca 2–3 top prospekti, řada béčkových prospektů, 1. kolo v draftu na přespříští rok (tzn. aktuálně 2026) a řada dalších mid-to-late picků. Vancouver na začátku své marné snahy měl v podstatě zlomek jedné z těchto položek, a to Jacka Hughese.

Teď si pojďme ukázat, co by se stalo, kdyby Vancouver počkal jeden rok. Stav v létě 2025 by totiž byl zhruba takovýhle (za ideálních podmínek pochopitelně, byť je i tak výhled poměrně skromý):

??? – Hughes – ???

Eklund – ??? – Michkov

Zetterlund – Wright – Foerster

??? – ???

Bahl – Drysdale

Vaakanainen – ???

???

Askarov

Do toho by s tímto stavem měl Vancouver stále k dispozici: Rouletta, Barkeyho, Price, Blomqvista, Bolduce, Fedotova, Miroschnichenka, Tuomaalu, top 4 volbu v roce 2024 (samozřejmě za předpokladu, že by stupidně nepodváděl a neposunul se na začátku prvního kola 2023 dozadu, v důsledku čehož za posun zpátky dopředu obětoval svoje vysoké 1. kolo na rok 2024), pravděpodobnou top 10 volbu v draftu 2025, 1. kolo na rok 2026, všechna svá 2. kola vč. těch vysokých a mraky dalších picků. Stačilo tak počkat jeden jediný rok (a nepodvádět) a Vancouver splňoval shora uvedenou podmínku, za zbytek položek by si doplnil křídla první lajny, sehnal svého prvního beka a pár bottomáků a mohl vytvořit popravdě mimořádně silný tým.

Nemluvě o tom, že kdyby počkal dva roky, byla by situace ještě lepší, protože při stavu v létě 2026 už mohla první lajna být klidně ve složení Eklund – Hughes – Michkov a druhá Zetterlund – Wright – Foerster. Stejně tak by už Canucks mohli mít oba gólmany schopné být jedničkou a dvojkou (Askarova s Fedotovem). A to by draftovali např. Buiuma a dalšího top prospekta z posledních draftů, takže pro cestu na vrchol by jim reálně stačilo sehnat si bottom 6 útočníky a pár slušných beků. Na to všechno stačilo jenom počkat.

2) Rozhazování cenných položek

Když si budete chtít nové auto, taky si na něj nejprve koupíte zimní pneumatiky, potahy, disky na kola apod.? Asi ne, že? Tak proč by tohle někdo dělal v lize?! Vysvětlím, kam tím mířím. Vancouver se rozhodl, že chce posilovat. Jak je zřejmé výše, od začátku to byl nesmysl, ale dobře – jeho rozhodnutí. Pakliže se tak už stalo, přece s takovými kroky není možné začít od nejvíce postradatelných a zaměnitelných položek, jako jsou obránci (Jones a Černák), ale zákonitě od těch klíčových – křídelníků pro Hughese a silného a stabilního gólmana. Jsou to totiž právě tyhle položky, které rozhodují zápasy, ne průměrní defenzivní beci, jako je Černák. I v tomto ohledu ale Vancouver začal naprosto odzadu. Během pár měsíců na přelomu let 2023 a 2024 tak za Alexeyeva (zbytečného), Jonese, Černáka, Samsonova (zbytečného, protože všichni ostatní věděli, jak to v Torontu dopadne), Perreaulta (zbytečného, protože bust) a Michkova (zbytečně, protože podvádění) následující položky:

Fabiana Zetterlunda

Tysona Foerstera

Connera Rouletta

Samu Salminena

Denvera Barkeyho

Cadena Pricea

3. kolo v draftu

2. kolo v draftu

2. kolo v draftu

40. místo na draftu

Joela Blomqvista

Samuela Bolduce.

top 10 draft pick 2024

Po tomto zběsilém rozhazování ale Vancouver stále neměl prakticky žádné útočníky k Hughesovi, žádnou jedničku a nekompletní obranu. Aby přivedl alespoň někoho do útoku, tak musel sáhnout jednak k nejcennějším položkám ze svého prospect poolu a jednak k potenciále velmi vysokým draftům v příštích dvou letech. Výsledek tohoto manévru je popsán výše. Dva schopní útočníci, část druhé řady, jeden slušný gólman a absence jakékoliv budoucnosti.

3) Zbytečné a nekoncepční výměny

Jak zaznělo výše, Vancouver nutně nedělá trejdy, na kterých by vždycky prodělal, ale dělá trejdy, na kterých nelze vydělat. Někdy z naivity, někdy z rozmaru (evidentně). Posledním příkladem je výměna Erika Černáka za Sama Girarda, která v podstatě nemůže mít pozitivní dopad na tým. Girard je výrazně horší téměř ve všech klíčových parametrech (jenom má asi o 3 vyšší passing) a má i vyšší plat. Pokud tedy Vancouver chce hrát o play-off, tohle je ten poslední trejd, který by měl udělat. Ani nezmiňuju skutečnost, že z odstupného, které dal před 3/4 rokem za Černáka, má teď průměrného beka do třetí řady, jímž Girard bezesporu je (ve druhé řadě play-off týmu na rozdíl od Černáka totiž nemá co dělat). Podobně zbytečné byly v minulosti i příchody Perreaulta nebo Alexeyeva, na nichž zkrátka od začátku nebylo možné vydělat.

Z poslední doby je potom patrná podivná manipulace především se zkušenějšími hráči. Ve Vancouveru se totiž postupně protočili borci jako Evander Kane, David Perron, Anders Lee apod., ze kterých ale Canucks ve výsledku nemají prakticky nic. Nelze samozřejmě tvrdit, že by tito hráči měli nějakou přehnanou hodnotu, ale parametrově týmu něco jednoznačně přinést mohli. Namísto toho zde zůstávají Texier či Motte na centru druhé řady. Ukázkovým příkladem toho, jak manažer Vancouveru přichází o assets a dělá zbytečné trejdy, je například situace kolem Villeho Hussa. Toho – s platem kolem 4 milionů – přivedl v únoru z Los Angeles za Jonathana Quicka a 3. kolo (toho Jonathana Quicka, který by klidně mohl být v nadcházející sezoně týmová dvojka). Učinil tak už v době, kdy bylo více než zřejmé, že Husso v Detroitu dochytal a jeho hodnota s platem 4 miliony se limitně blíží nule. O přesně šest měsíců později se pak Husso stěhoval zdarma do Caroliny s odůvodněním, že je drahý a špatný. Drahý a špatný ale byl i v únoru. Nemluvě o tom, že za něj GM Canucks v minulosti měl nabídky, které odmítal. Vysvětlení, že si Vancouver tyto hráče nemohl dovolit kvůli stropu, nás jenom dovede k dalšímu nedostatku na straně vancouverského manažera.

4) Přeplácení vlastních hráčů, špatné rozvržení týmových smluv

Jamie Drysdale nemohl mít pro nadcházející sezonu dobré parametry. Neměl z čeho. Na konci dubna, kdy mu GM Canucks nabídl smlouvu, to bylo zřejmé. Přesto dostal od manažera z fleku nabídku na 3,2 milionu na dva roky. A to z pozice, kdy z kalkulačky parametrů muselo být zřejmé, že nebude dostatečně dobrý ani na „A“ a tým, a tudíž se nabízelo uvažovat i o dvoucestné smlouvě. Není nutné fabulovat, zda by na ni kývnul, či nikoliv, ale rozhodně by v Áčku hrál pod milion. V srpnu následoval Isac Lundeström. Parametry byly už na světě a říkaly jasnou věc – Isac je podprůměrný centr čtvrté řady. Částka (zcela dobrovolná)? 1,8 milionu. Přitom solidní hráči do třetí řady jako Jason Dickinson nebo Michael Rasmussen letos podepisovali za sumy mírně převyšující 2 miliony.

Druhá zarážející skutečnost je zřejmá z aktuálního rozložení smluv v obraně. Sem Canucks přivedli dražšího Troubu za levnější Pesceho, dražšího Girarda za levnějšího Černáka, dražšího Chabota za levnějšího Bahla. V tomto ohledu lze říci, že trejdy opět nebyly špatné hodnotově, ale jednoduše vzhledem k extrémně slabému útoku a nesčetným mezerám v něm nedávaly smysl. Pět útočníků dohromady za téměř 43 milionů (tedy více než polovinu cap hitu) je něco, co nemá žádný jiný tým v lize. Vancouver je zároveň jediný, kdo má na soupisce pět útočníků s platem 7 a více milionů. Jediný další tým, který má více než tři, je St. Louis (4). Všechny ostatní týmy mají maximálně tři. Když to pak zkombinujeme s 22 miliony za obranu a 6,5 miliony za brankáře, na zbylých sedm útočníků vychází jen něco přes 8 milionů. To sice není nemožné, ale velmi obtížné.

Nezapomínejme ani na to, že GM Canucks při svém posilování zcela ignoroval délky smluv hráčů, které přiváděl. V jednu chvíli mu tak u 4–5 hráčů končily smlouvy po sezoně 2024–2025 a u dalších 4–5 hráčů po sezoně 2025–2026. Jinými slovy tak bylo na první dobrou zřejmé, že tým se nemůže podařit udržet. Proto následovaly další zmatečné trejdy, které vedly jenom k oslabení (nikoliv posílení) týmu. Budiž drobnou útěchou, že současný výhled v tomto ohledu vypadá jako stabilizovaný a v příštích dvou letech by Canucks o nikoho kvůli vysokému počtu smluv na daných rok přijít neměli (protože o všechny relevantní už přišli v posledních měsících).

Nezapomínejme navíc na jeden podstatný detail, kterým je fakt, že už tak slabému týmu se jednoduše nemůže nikdo zranit. Nejsilnější útočník na farmě má totiž OV 52 a obránce má potom OV 53.

Co čeká Vancouver dál?

Uvážíme-li, jak vypadá konkurence, šance, že Canucks v nadcházející sezoně postoupí do play-off, je v řádu jednotek procent. Nejlepší, v co může GM Vancouveru doufat, je, že Colorado se rozhodne pro nevyhnutelnou přestavbu už v průběhu sezony (a ne až po ní, kdy mu doslova umře Gaudreau) a následně, že jeho dva zbylí největší konkurenti o jediný volný post Winnipeg a Anaheim nějak neposílí, a neodskočí mu tak. Jinými slovy je tak Vancouver odsouzen k tomu, jak se zachovají jeho kolegové, protože sám je z důvodu platového stropu a nedostatku assets paralyzovaný. Aby se odblokoval, musel by se zbavit předražených hráčů (primárně v obraně, protože Tarasenko a Huberdeau jsou nevyměnitelní), vytvořit si místo pod stropem a následně získat především druhého centra a ideálně též pár posil do třetí řady. Což by pochopitelně vyvolalo především další úbytek assets.

Pro sezonu 2025–2026 se potom musí Vancouver modlit za alespoň 60bodové sezony Huberedeaua, Tarasenka, Michkova a Wrighta, aby měl kompletní ofenzivní top 6, stejně jako za vzestup Askarova, aby si mohl dovolit jeho nebo Binningtona vyměnit. To, že by v tomto ročníku nehrál play-off, je vzhledem k absenci 1. kola, prakticky vyloučeno. Nevýhoda (pro budoucnost Canucks) je, že příští rok se bude moci zbavit také 1. kola pro rok 2027, a tím se opět odsoudit k prodlužování tohoto marného snažení.

Výše uvedené je ale velmi kvalitním příkladem, jak při sestavování týmu nepostupovat.

V příštím díle se budeme věnovat Islanders!

Co dalšího by vás (především méně zkušené GMs) zajímalo?