Vzhledem k debatě o nejméně kvalitních GMs v lize, která probíhá ve společné konverzaci, jsem se rozhodl, že jejich jednání zhodnotím s odstupem a bez přehnaných emocí. A třeba budu schopen dát fundovanou odpověď na to, kdo z dvojice Islanders vs. Canucks je horším manažerem. Záměrně se nemotám kolem determinování, kdo z těchto dvou je nejhorším manažerem v lize, protože za tímto účelem bychom museli ještě rozšířit pole této analýzy a zaměřit se i na mnohé jiné ligové talenty. I zde na úvod připomenu, že cílem není na někoho útočit, využít rozbor jednání vybraného manažera za tím účelem, aby bylo příkladem především méně zkušeným manažerům – byť zákonitě půjde o příklad, jak něco nedělat. Na úvod bych také řekl, že zde nehodlám rozebírat veškeré děje dopodrobna, spíše popsat patterny zřejmé z rozhodování GM Islanders za dobu jeho působení v lize.

To trvá již téměř devět let, neboť Eric nastoupil k Islanders v lednu 2016. Tím, kdo ho tehdy přijal, nebyl nikdo jiný než jeho v současnosti největší kritik Lukašenko. Pojďme si nejprve popsat, v jakém stavu se nacházel tým v době Ericova nástupu do funkce (tzn. definovat status quo) a kam se za tu dobu posunul. Pro popis statutu quo nám poslouží soupiska z pre-season 2015-2016, neboť od onoho září 2015 do doby Ericova nástupu se toho na ní příliš mnoho nezměnilo.

Vstup:

Islanders byli poměrně slušným týmem. Ofenzivní top six tvořili Tavares, Filppula, Okposo, Jokinen, Tanguay a Lee. V obraně byli Phaneuf, Greene nebo Brodin. Jedinou výraznou slabinou bylo brankoviště, kde se nacházeli Pavelec s Emerym. Tým tak dosahoval kvalit na to, že s ním bylo možné uhrát play-off. Papírově patřili Islanders na východě s přehledem k těm lepším týmům, pokud šlo o kvalitu soupisky. Mezi prospekty vyčnívali především Shinkaruk (v té době měl ještě velmi slušnou hodnotu), Duclair, Thomas, Frk, brankářské duo Binnington, Campbell a hlavně čerstvě draftovaný Matthew Barzal. Celkový stav týmu tak byl spíše průměrný.

Výstup:

Na soupisce není téměř nic. Bedarda, k němuž Islanders přišli doslova jako slepí k houslím, když vyhráli loterii ze třetího místa, doplňují pouze dva solidní bottom útočníci McMann a Kotkaniemi. Následuje parametrově podprůměrný defenzivní bek Dumoulin, naděje Lohrei a Montembeault v brance, kterého Islanders získali z trhu jenom kvůli tomu, že Námořník se při jednání choval jako vůl. Prospektům vévodí Levshunov a Yakemchuk z letošního draftu, doplnění o Goyetta a Del Mastra. Dvěma světlými body jsou jednak přítomnost hned tří 1. kol v draftu 2025 (byť dvě z nich budou nejspíše late, neboť patří St. Louis a Vegas) a jednak fakt, že Islanders nyní mají jeden z nejlepších brankářských prospect poolů v lize (Blomqvist, Cossa, Augustine).

Výsledek:

Stav Islanders po necelých devíti letech trochu připomíná zmar reálného Edmontonu mezi lety 2009 a 2016, kdy Oilers vždy draftovali v top 10 (a v letech 2010–2012 měli tři jedničky po sobě), navzdory tomu však každý další rok přicházely špatné výsledky. V tomto ohledu nelze než dát zapravdu Ericovým kritikům. Kvalitně vedený tým by po devíti letech měl skutečně vypadat jinak. Nyní si pojďme říct, co konkrétně stojí za dlouhodobým neúspěchem Islanders. Samozřejmě nemám čas ani prostor, abych analyzoval něčí počínání krok po kroku, tudíž jsem hodnocení rozdělil na dva rozměry: draftování a to, co lze vyčíst z trejdů.

Draftování

Eric za dobu svého působení předvedl několik přímo fantastických picků a jenom minimum výběrů, které by šly označit za vysloveně špatné. Na několika draftech byl jedním z nejúspěšnějších manažerů. Co ale můžeme pozorovat, je jeho degres, tedy zhoršování kvality picků. Zatímco na začátku jeho působení se mu dařilo vybírat stealy jako Joshe Norrise, K’Andreho Millera nebo Roberta Thomase, v posledních letech spíše stagnoval a např. draft 2021 projel úplně. Troufám si ale říci, že z hlediska celkové kvality draftů od roku 2016, kdy převzal Islanders, by pořád byl mezi ligovým nadprůměrem. Souhrnně je tak zjevné, že zrovna v draftování problém nebude. Chtěl jsem doplnit i hodnocení jednotlivých let, ale bohužel to sem z nějakého důvodu nejde narvat.

Výměny a vedení týmu

Eric nedraftuje vysloveně špatně. Kde je tedy problém? Ve své podstatě si na to můžeme odpovědět už jen tím, co Islanders draftovali a co z toho nyní mají. Dubois, Norris, Thomas, Miller, Samuelsson. Neighbours, Lysell. To je velmi působivá sbírka talentů, kterou se podařilo Islanders v průběhu let draftovat. Ve výsledku z nich ale aktuálně nemají prakticky nic. Jak je to možné? Pojďme se na to podívat.

(Anti)koncepce

Na první pohled je zřejmé, že Eric se neřídí žádnou koncepcí. Nelze zde pozorovat ani inklinaci k tomu, aby tým časem směřoval k play-off kvalitám, ale ani k tomu, aby zde např. vznikal nějaký powerhouse, který bude shraňovat ty největší talenty. Spíše se zdá, jakoby Eric prováděl konkrétní kroky z dlouhé chvíle nebo např. z důvodu, že chce prostě v danou chvíli draftovat. Samozřejmě tedy v tomto případě nelze tvrdit, že by byli Islanders dobře vedeným týmem, jestliže nemají jasné směřování a něco, co by mělo být jakousi výstupní hodnotou. Naopak je na řadě kroků vidět impulzivita, která ale nemá jakýkoliv výsledek. Dva příklady této impulzivity můžeme vidět už jen z posledního měsíce.

Prvním příkladem je výměna Petterssona. Eric se chvíli před ní ptal na cenu. Bylo mu řečeno jednak to, že by bylo vhodné dostat alespoň pozdní první kolo, a jednak, že než za něj dostat nějaký nesmysl, je lepší si na správnou cenu počkat, protože Pettersson má 28 let a Pittsburghu bude hrát obrovské minuty. O několik dní později následoval trejd Petterssona do Minnesoty společně se 4. kolem za 2. kolo Wild a Briana Dumoulina, za něhož o pár dní později dostal 5. kolo. Pokud bychom tedy zprůměrovali 2. a 4. kolo figurující v trejdu, vyšlo by nám, že za prvotřídního defenzivního beka s trochou ofenzivních parametrů v ideálním věku a s nádhernou smlouvou dostal Eric 3. + 5. kolo. Jenom proto, že si nepočkal na správný okamžik.

Druhým příkladem je nedávný trejd Iginly, který zvednul mandle nejednomu manažerovi. Jak je uvedeno výše, Eric jeho draftem provedl nejlepší možný výběr. Iginla je mimořádně zajímavý prospekt. Navíc je to útočník, kteří u nás v lize zkrátka mají objektivně vyšší hodnotu. Přesto se už dva měsíce po draftu stěhoval do St. Louis za Yakemchuka a pozdní první kolo. Konkrétně tento trejd ukazuje na několik negativních patternů, které Eric dlouhodobě ukazuje. Zvláštní na této výměně je také proměnlivost Ericových „srdcovek“. Když draftoval Iginlu, uvedl, že právě on je jeho srdeční záležitostí, když ho ale vykopnul do St. Louis, původní draftový příspěvek editoval a řeči o srdci z něj smazal. Místo toho udělal srdeční záležitost z Yakemchuka, který mu prý připomíná Phaneufa. Mimochodem Phaneuf je také poměrně komická postavička v historii Islanders pod Ericovým vedením.

Pojďme navíc zmínit, co tomu, že Eric mohl draftovat Iginlu, vůbec předcházelo. Šlo totiž o výměnu Slafkovského do Arizony za celkově 6. výběr, 2. a 5. kolo v draftu. To všechno v době, kdy se Slafkovský dostal na dobrou cestu, v Montrealu jsou z něj nadšení a všichni mu prorokují další progres a pozici jedné z opor týmu. Eric tak obětoval jednu z potenciálních opor týmu, který by ho v přestavbě posunula zase o kus dopředu, za očividný návrat o dva roky dozadu. Protože než bude Iginla na úrovni Slafkovského (jestli vůbec samozřejmě), potrvá to minimálně dva roky.

Množírna v Brooklynu

To nás posouvá k dalšímu patternu, který z jednání GM Islanders zřejmý. Nezáleží mu na kvalitě, ale na kvantitě. Pokud je tedy možnost, že Islanders v trejdu obdrží dostatečné množství položek, je vysoká šance, že ho přijmou. To je ale samozřejmě v rozporu s dlouhodobým úspěchem. Jakékoliv rozmělňování cenných položek totiž zpravidla vede ke snížení jejich hodnoty. Jak už totiž bylo řečeno v draftové analýze, sázka na nejistotu s sebou vždycky nese… no nejistotu. Pokud tedy měníte hráče po skvělé D+1 sezoně za draftový pick, z něhož vyberete hráče, který by teprve onu skvělou D+1 sezonu mohl zažít, v nejlepším případě neproděláte. Reálně tak máte skutečně jen minimální šanci provést dobrý trejd.

Před lety jsem vytvořil evidence-based draft analýzu. Ta hovoří jasně:

·  V 1. kole máte šanci na top ligového hráče 27 %, na solidní pick potom 43 %.

· Ve 2. kole je tento podíl 6 % / 15 %.

· Ve 3. kole berete na 2 % all-star, hráče do top 9 na 11 % a minimálně bottomáka na 21 %.

· Ve 4. kole jsou to 3 % na top hráče, 8 % na povedený pick a 15 % na minimálně bottomáka.

· V 5. kole jde o 1 % na top hráče a 11 % na minimálně bottom playera.

· V 6. kole jsou odds stejné jako v 5. kole.

· V 7. kole máte 1% šanci na výběr top hráče a 7% šanci na minimálně bottomáka.

Pojďme si tedy s tímto vědomím rozložit trejd zbavení se Slafkovského. Eric z něj ve výsledku má:

· Cartera Yakemchuka

· 2. kolo pravděpodobně v range 5.–10. místa.

· 5. kolo

· 1. kolo pravděpodobně v range 26.–32. místa.

· –3. kolo.

Pro lepší počítání předveďme Yakemchuka do pozice 15. místa, ze kterého na draftu šel. To je 30 % na hráče na úrovni Slafkovského. V daném druhém kole je to 10 %. V 5. kole je to 1 %. Na konci 1. kola je to 18 %. To je celkem 59 %. Odečtěme ještě 11 % za třetí kolo a dostaneme se na finální hodnotu 48 %. Eric tak obětoval jednoho z nejlepších mladých hráčů současnosti za ani ne 50% šanci na to, že se mu toto riziko někdy vrátí. A podobné transakce bohužel dělá dlouhodobě. Připomeňme si podobné „množící“ transakce z předchozích let.

· Jake Neighbours za 2. kolo (pravděpodobně play-off týmu) a 5. kolo

· Dylan Larkin za Khusnudtinova, Poulina, 2. kolo a 2x 3. kolo (z picků šli Chase Stillman, Brett Harrison a Matthew Mania; uvážíme-li tedy, že Poulin je zjevný bust a o Khusnudtinova přišli Islanders při expanzi, nemají za Larkina po třech letech od trejdu doslova a do písmene nic)

· Josh Norris za 2x late 1. kolo a 5. kolo (tyto picky Eric použil na Gauchera a Goyetta)

· Fabian Lysell za 15th overall a 46th overall (picky použity na Cossu a Ayrtona Martina, na tomto trejdu tak Islanders ve výsledku mohou vydělat, protože procenta samozřejmě fungují na obě strany)

· K’Andre Miller za 30th overall (Nolan Foote), 4. kolo, 7. kolo a Tylera Tuckera – ani z Millera tak 5 let po trejdu nemá Eric nic.

Příběh sám o sobě pak přináší např. trejdovací strom za Matthewa Barzala.

1)    Barzal šel za Duboise + 5. kolo (Mikhail Maltsev = 0)

2)    Dubois šel za Samsonova + 27th overal 2020 (Justin Barron) + 1st pick FLA 2021

3)    1st pick FLA 2021 šel za Alexe Iafalla

4)    Alex Iafallo šel za Marcuse Petterssona a 2. kolo PIT 2023 (Nick Lardis)

5)    Pettersson, jak dobře víme, šel za 3. kolo (2 % na hráče, jako je Barzal) a 5. kolo (1 %).

6)    Samsonov šel za Blomqvista, Samuela Bolduce a 2. kolo VAN 2023 (Dragicevic)

7)    Barron šel za podmíněné 2. kolo (6 %), 3. kolo (2 %) a 7. kolo (1 %)

Výsledkem tedy je, že zhruba 5,5 roku po trejdu Barzala, z něj Islanders mají:

· Béčkového ofenzivního prospekta s potenciálem být solidním hráčem 3. lajny (Lardis)

· Solidního, leč ne elitního brankářského prospekta (Blomqvist)

· Hráče, ze kterého možná bude defenzivní bek do počtu (Bolduc)

· Ofenzivního prospekta do obrany, který neumí bruslit a D+1 sezonu měl slabší než draftovou (Dragicevic)

· 12% šanci, že na draftu trefí podobně kvalitního hráče, jako je Barzal.

Nabízí se řečnická otázka, zda-li tohle odstupné stálo za absolvování celkem sedmi výměn a ztrátu právě Matta Barzala. Odpověď je, myslím, zřejmá.

Má mě rád, nemá mě rád?

Další vzorec zjevný v trejdech GM Islanders připomíná scénu z romantických filmů, kde hlavní hrdina – většinou žena – utrhne kopretinu na louce a trhá její lístky s pořekadlem „má mě rád, nemá mě rád?“. Řada hráčů se totiž v Islanders vyskytla opakovaně. Jakoby si Eric nebyl úplně jistý, jestli jim skutečně fandí, nebo ne.

Ericovo milostné pobláznění smyslů se v tomto ohledu nevyhnulo ani jeho největší srdcovce Dionu Phaneufovi. I přes vřelý vztah, který k němu zjevně chová, ho poprvé vyměnil už po necelém roce v křesle GM Islanders, a to do Caroliny. Srdce si ale nedá poroučet, a tak Dion o 1,5 roku později stěhoval z Caroliny zpátky do Islanders. Definitivně pak italský svazek Diona a Erica skončil na konci roku 2018, kdy byl Dion vyměnen do Pittsburghu a už se zpátky nikdy nevrátil.

Podobně vášnivý vztah navázal Eric také s Duboisem, jehož sám draftoval. Dva roky po draftu se totiž Dubois stěhoval do Philadelphie za Larkina. Odsud se nějakou hříčkou osudu dostal do Edmontonu a Eric po něm zatoužil natolik, že jen 3/4 roku po příchodu od Flyers jej poslal právě do Edmontonu. A chtěl ho tolik, že za něj neváhal obětovat Barzala (jak už je uvedeno výše). Zhruba po dalším roce si ale Eric řekl, že dlouhodobé vztahy nejsou nic pro něj a Duboise (zatím) definitivně odpálil na Floridu.

Posledním příkladem, který stojí za uvedení, byť jich za Ericovy historie u Islanders, bylo několik, je vztah s Joshem Norrisem. Toho, jak již rovněž bylo uvedeno výše, Eric výborně draftoval v 1. kole draftu 2017. Dodržel však průměrnou trvanlivost jím draftovaných 1st rounderů na soupisce a Norrise už o rok později vyměnil do Pittsburghu za 2. a 4. kolo (což tak trochu koresponduje s výše uvedeným množením). O další rok později se ale Ericova láska opět rozhořela a Norrise přivedl ve velkém trejdu z Pittsburghu zpátky. V létě 2021 ale city (zatím) definitivně opadly a Norris se pakoval do Chicaga.

Útulek pro opuštěné domácí mazlíčky

Jak často se stane, že hráč nebo prospekt, který se dostane na negativní vývojovou křivku a je ve zjevném úpadku, vzpamatuje a zase začne produkovat body a opět se v NHL stane důležitým? Když se podíváme na současnou NHL, spočítali bychom takovéto případy na prstech jedné ruky. Drouin, Nichushkin (který do toho zase padá), Sprong (který nemá nic jistého), Duclair a Strome (pokud se to tak dá vůbec říct). Přesto Eric historicky neúnavně a dlouhodobě investuje do uvadajících hráčů a prospektů v naději, že se mu jeho zisk zúročí.

Za léta jeho působení se mu tak v týmu protočili borci jako Jonathan Drouin, Haydn Fleury, Brendan Perlini, Michael Dal Colle, Nail Yakupov, Caleb Jones, Tyler Tucker, Jake Virtanen nebo Julien Gauthier. A tam, kde to nejsou uvadající prospekti, se projevuje něco, co nelze nazvat jinak než velmi špatný odhad na budoucí vývoj kariéry prospektů, kteří v době trejdu mají poměrně slušnou hodnotu. Sem bychom mohli zařadit např. Joshe Ho-Sanga, Marka Jankowskiho, Josepha Blandisiho, Ryana MacInnise nebo Germana Rubtsova. Nelze samozřejmě tvrdit, že by Eric odhadoval vývoj všech hráčů špatně, ale výjimek jako když se včas zbavil Martina Réwaye, je jen velmi málo.

Celou situaci navíc umocňuje fakt, na který jsem narážel už výše. Když už Eric trefí zlatou žílu a najde si výtečného prospekta, stačí se ho zbavit ještě před ním, než se z něj stane důležitý hráč. Takto se z Islanders odporoučeli třeba právě Robert Thomas, Jake Neighbours, Juraj Slafkovský nebo Josh Norris. Výsledkem tohoto jednání je nespočet vyhozených draftových voleb za nesmyslné investice (bustující hráče) a naopak nespočet zbytečně získaných draftů za prospekty, kteří buď už těsně proráželi, nebo byli za rohem rozkvětu. S tím se prosperující tým skutečně vést nedá.

Kam se Eric za 9 let posunul?

Co ještě můžeme vyčíst z Ericových trejdů za dobu jeho trvání? Eric není manažer, který by neuměl udělat dobrý trejd. Naopak. V minulosti předvedl několik tak skvělých výměn, že je až s podivem, že ani jednou nezískal Lou Pitch Trophy (když například okradl Buffalo o Pointa nebo San Jose o Marnera). Nedlouho po nějaké výrazně vyhrané výměně ale zpravidla následoval naprosto otřesný trejd, na kterém prodělal boty (zde bychom mohli zmínit opět trejdy Pointa a Marnera, ale také již zmíněného Thomase, Drouina a mnohé další). V minulosti (řekněme tak do roku 2021) se tato období tak nějak střídala s mírnou převahou horších trejdů.

V posledních letech se Eric trochu zklidnil a přestal dělat trejdy, které by byly výrazně prodělečné. Chápu, že s tímto tvrzením mohou někteří GMs nesouhlasit, ale zde je potřeba brát v potaz faktor, který jsem zmiňoval v předchozích článcích, a sice přehnaně vysokou hodnotu draft picků. Ano, manažer s Ericovými zkušenostmi si tohoto faktu má být vědom a podobné výměny nedělat, protože jsou naprosto nekoncepční a z dlouhodobé perspektivy v nich na hodnotě nejspíš ztratí. Současně ale nelze tvrdit, že v cenových relacích naší ligy by trejdy třeba právě Slafkovského nebo Iginly byly hodnotově nevyvážené. Hodnotově jsou víceméně v pořádku, jenom zkrátka nedávají vůbec smysl.

Kdybychom si Ericovo jednání za devět let vyjádřili na sinusoidě, vypadala by přibližně takhle:

Z dynamického začátku, kdy se střídaly extrémně dobré a extrémně špatné výměny došlo k jakémusi vystředění, ale rozhodně se nemůžeme bavit o vystředění vysloveně pozitivním. Pokud bychom jednotlivým trejdům dávali hodnocení od -10 do 10, mohli bychom říci, že Eric většinou osciluje kolem hodnoty cca -3. Když se např. podíváme na výměny od začátku roku 2022, můžeme říci, že vysloveně úspěšná byla jediná – to když oškubal v předchozím článku zmíněného GM Vancouveru o Blomqvista a další položky za Samsonova. Pro zbytek platí shora uvedené.

Závěr

Pojďme si říct, co chybí Ericovi (kromě toho, že sere část ligy svým chováním, ale kdyby tohle byl problém, už bych tady nebyl já, Henky a několik dalších jedinců…). Zjevně je to především jedna věc: trpělivost. Co mu naopak přebývá, je naivita spojená s tím, že se jeho opuštěná zvířátka z útulku ještě někdy zmátoží. V obou případech jde o řekněme, opravitelné položky. Pokud by ze shora uvedeného komplexu nedostatků zůstaly jenom trejdy oscilující kolem hodnocení -3, ale v těch vlastně nebyli zapojeni hráči jako Slafkovský, Thomas, Point apod., protože by si na ně Eric počkal, reálně už k dnešnímu dni mohl mít papírově velmi silný tým. Vracení se zpátky k nějakým hráčům nebo průměrný drafting není něco, co by vyloženě zatěžovalo tým.

Eric vs. Erich

Všichni samozřejmě očekáváte, jak dopadne tento duel. Spíš, než bych ho napřímo rozhodoval, použiju přirovnání pro oba GMs. Eric vede tým jako smažka, která zrovna ukradla auto. Má auto, rozprodává součástky a za utržené peníze si nakupuje fet. Za nějakou dobu – až rozprodá auto – mu tak ve nic nezůstane, ale být celou dobu sjetý byla zkrátka dobrá jízda. Erich vede tým, jako když nacisti na konci 2. světové války opouštěli severní Evropu. Spousta výstřelů a výbuchů během krátkého času, spálená země, ale až ti dojdou náboje, nemáš se kam schovat ani vrátit, protože všechno za sebou jsi spálil. A nakonec tě stejně někdo sejme.

Který ze stylů je destruktivnější, rozhodněte sami.