Loni jsem vytvořil sérii článků věnujících se draftu. Ta zjevně padla na úrodnou půdu, protože přemýšlení o hodnotách draftů se od té doby přece jen do jisté míry změnilo (alespoň u těch GMs, kteří umí číst). V této sérii jsem také formuloval myšlenku, že naprostá většina draftových picků má nejvyšší hodnotu sekundu před samotným výběrem. Tu bych rád nyní trochu rozvinul.

Úvodem ale několik kontextuálních informací. U voleb o druhého kola dál tato úvaha samozřejmě nepochybně platí. Jestliže úspěšnost picku ve druhém kole se pohybuje pod 20 % (nechce se mi to přesně hledat, ale loni jsem o tom psal ve svém chytrém článku, tak tam mrkněte), pak je jasné, že většina těchto voleb skončí v propadlišti dějin, a tudíž byl samotný 2nd pick dobrým obchodním artiklem, za nějž se dal získat roster player, ale bustnutý prospekt už jím není = pick měl tedy pravděpodobně větší hodnotu než prospekt (pokud jako Boston v roce 2011 nevyberete na konci druhého kola Kučerova).

Zamyslel jsem se nad tím, jestli to tak musí být i v případě prvního kola, tedy že většinou má pick vyšší hodnotu než prospekt, jehož si nakonec vyberete. Porovnal jsem situaci v posledních třech draftech (2025, 2024 a 2023), tedy na vzorku celkem 96 prospektů. Hodnotil jsem u nich, jak se změnila jejich hodnota v D+1 sezoně. Těmi dalšími jsem se nezabýval. U některých prospektů to tedy může být matoucí, protože zatímco například D+1 sezonu měli výtečnou, v D+2 (nebo D+3 u borců z roku 2023) šli do kytek a naopak. Protože vyšší hodnota v D+1 sezoně může automaticky znamenat, že z prospekta se pro vás může stát mnohem zajímavější obchodní artikl než z draft picku, když už jsem teda spočítal, že picky v prvním kole od cca 18. místa stojej za slzy Henkyho mámy.

Dál bych rád podotkl, že jsem se nedíval, kdo má uvedené prospekty v lize, ale šel jsem podle reálu. Takže pokud by se někdo cítil dotčen, že píšu o tom, jak několik let po sobě picknul sračku, tak ji asi picknul, ale v tomto případě (výjimečně) nejde o zpochybňování jeho kvalit. A zároveň platí, že v tomto textu se nezabývám tím, jací se z prospektů stanou hráči NHL; hodnotím doopravdy výhradně jejich tržní hodnotu s odstupem jednoho roku od draftu.

Začněme prvním číslem. Za poslední tři roky se v D+1 (první sezona po draftu) zvýšila hodnota celkem 61 % draftovaných hráčů (59 kusů). U 20 % se snížila (byť třeba mírně jako například u Carbonneaua), u 19 % zůstala víceméně podobná.

Spolu s tím je důležité podotknout, že rozmezí picku v tomto ohledu nehraje tak velkou roli, jak by se dalo logicky očekávat. Mezi top 10 prospekty došlo ke snížení hodnoty u 11 % týpků (4/30) a k zachování i 23 % (7/30). Výsledný podíl 66 % prospektů se zvýšenou hodnotou tak ukazuje, že draftová pozice má jen málo co dočinění s tím, jestli se vás prospekt bude vyvíjet dobře, či nikoliv (byť malý vliv zjevně má).

Potvrzení tohoto konstatování přináší hodnocení mid 10 prvního kola, tedy voleb na místech 11–20. V tomto rozmezí se hodnota snížila hned 9/30 prospektů (30 %) a stejná zůstala u dalších 4 hráčů, tzn. 11 %. Výsledných 59 % borců s nárůstem hodnoty je tak vůbec nejnižším dílčím výsledkem prvního kola.

Pro bottom 12 first roundu (místa 21–32) platí, že ke snížení došlo u 6/36 prospů (17 %) a k zachování hodnoty u 7/36 (19 %). Výsledných 64 % hráčů s vyšší hodnotou je tak jen o něco nižší podíl než v případě top 10.

Na první dobrou by se tak dalo říct, že draftovat v prvním kole je vlastně smysluplné, když na tom, že někoho vyberete ve 4/5 případů minimálně neproděláte (ke snížení hodnoty dochází ve 20 % případů). Ani to ale není tak jednoduché. Do hry totiž vstupuje proměnná v podobě potenciálu hráčů a zkrátka toho, kdo je zrovna k dispozici. Je totiž zkrátka rozdíl v tom, zda-li máte například kolem 15. místa k dispozici prospekty jako Hage, Moore nebo Eklund, nebo Jiříčka s Paraščákem.

Ještě více to pak platí o závěru prvního kola, kde klidně mohou být hráči jako Ravensbergen, Greentree nebo Ritchie, jejichž ceiling se nachází v top 6/4 (či na pozici jedničky), nebo Boumedienne a Emery s Danfordem, kde jednoduše víte, že pokud se nespojí všichni pohanští bohové a rytíři z Kamelotu, vaše cenné první kolo jste těžce promr(d)hali.

Právě jakýsi potenciál je něco, co je v případě prvního kola alfa a omega. Pakliže vlastníte pick lehce za 20. místem a k dispozici máte například skvadru, která byla na místech třeba 22+ vybrána v posledních dvou letech, opravdu se nabízí otázka, zda-li není lepší daný pick investovat (i třeba do hotového hráče) a přenechat radost z draftování někomu, komu je fuk, že jeho volba skončí v propadlišti dějin.

Jsou to (nepřekvapivě) právě prospekti, u nichž se dopředu hovoří o tom, že jsou boom or bust nebo zkrátka mají potenciál být v bottom 6 (nebo mimo top 4 v případě beků), kteří hned v D+1 sezoně často ztrácejí svoji (už od počátku ne tak vysokou) hodnotu.  Ukažme si to třeba právě na příkladu defenzivních beků. U Emeryho, Danforda, Boumedienna, ale také Silaeva se dopředu tak nějak vědělo, že jde o defenzivní kopyta a nelze od nich očekávat v NHL – pokud se do ní dostanou – žádné bodové hody. U všech čtyř pak shodně platí, že jejich hodnota v D+1 sezoně buď zůstala stejná, nebo se snížila. Pointou totiž je, že zkrátka neměla kam vyrůst.

Prakticky totéž ale platí i u útočníků, jen v tomto případě se ještě dělí na ty, u nichž se žádná zářná hokejová kariéra neočekává (Letourneau, Vannacker, Hemming) a na boom or busty (Šalé, Carbonneau). V tomto ohledu se nabízí polemika nad dvěma případy z posledních let – Lindstromem a Martinem.

První zmíněný má (měl) sice talentu na rozdávání, ale z důvodu zdravotních peripetií odehrál v draftové sezoně pouze 32 zápasů, načež v D+1 vůbec nenastoupil (respektive nastoupil až v play-off na čtyři zápasy s bilancí čtyř bodů). D+2 ročník pak strávil v NCAA. V poměrně silném týmu ale získal jenom 10 bodů v 31 zápasech. Zatím tak mílovými kroky směřuje k dráze „standardního“ draftového bustu. Že na tom celkově zdravotně nemusí být vůbec dobře, se přitom už před draftem vědělo. Jeho dosavadní kariéra tak jenom přináší potvrzení. Vzhledem k tomu, že na dané pozici byl k dispozici Demidov, ale také Buium, se tento pick Columbusu jeví jako špatně kalkulované riziko.

Trochu odlišný případ je pak loňský Martin z Nashvillu. Tento prospekt se začal na čelních příčkách žebříčků objevovat až ke konci sezony – zejména však pro svoji oboustrannost a univerzální využití. Současně bylo zřejmé, že má poměrně vysoko nastavenou podlahu. Pokud by byl k dispozici mezi 10. a 15. místem, v poměrech NHL by výběr takového prospekta jednoznačně dával smysl. Nicméně na 5. místě – v době, kdy v poolu zbývali Martone nebo Hagens – jde o epic fail, který Predators vytrestává už v D+1 sezoně, kdy Martone vlétnul do NHL s bodem na zápas, Hagens patřil k hvězdám NCAA, zatímco pasáček vepřů (Martin byl v době draftu doma na farmě – doslova farmě) měl bod na zápas v sezoně OHL, z níž více než polovinu vynechal.

Co je pointa? Nejistí prospekti zpravidla ztrácejí svoji hodnotu hned po draftu. Tím netvrdím, že nemá smysl je draftovat, ale jednoznačně musí jít o kalkulované riziko. Opět si pomůžu příkladem a srovnáním hráčů z konce prvního kola na posledních dvou draftech. Zatímco z draftu 2025 jednoznačně vylétli Horcoff, Nestrašil a Lee (první má nízký strop, zbylí dva byli hodnoceni jako boor or busts), na draftu 2024 je to jako střelba na terč s páskou na očích. Samozřejmě, že něco se povede trefit, ale spíš toho moc nebude. A tak se mezi řadou nepříliš povedených picků našel třeba Matvei Gridin.

V první řadě je ale potřeba si říct, zda-li chci obdobné riziko podstupovat (tzn. pickovat i když vidím, že pool na dané pozici je velmi slabý a samotný prospekt tak jen těžko dosáhne hodnoty picku, který na něj plýtvám). Na jednu stranu se totiž například v případě uvedeného Horcoffa nebo rok předtím O’Reillyho může z jejich D+1 sezon zdát, že jde o povedené volby, ale jaká je realita?

Jestliže mám prospekta, jemuž je predikován ceiling ve třetí lajně, ale pravděpodobně pouze kariéra 4th linera, to, že se v D+1 sezoně zlepší, znamená pouze to, že směřuje k naplnění svého potenciálu, nikoliv k tomu, aby byl top 6/4 hráčem v NHL. Samozřejmě se mohu mýlit a nejsem schopný vyloučit, že z O’Reillyho i Horcoffa kvalitní two-way top 6 forwardi, ale ta šance, že se to stane, je minimální. Naopak by jednoznačně dávalo smysl se prospekta splňujícího shora uvedený profil, zbavit, dokud jeho kariérní hodnota atakuje maximum. Protože už to, že v D+1 nešel do kytek, je haluz.

V dalším statistickém přehledu se blíže podíváme na TOP 100 defenzivních / two way obránců pro nadcházející sezónu. Po vydání článku, který se týkal útočníků, jste mi psali, proč má můj útočník tak nízké DF, když odehrál skoro 2 minuty na oslabení a druhý má více, i když odehrál o 20 vteřin méně. Zkoumanou oblast jsme pro obránce lehce rozšířili ať je vše zcela jasné a patrné. Kritéria pro výběr bylo umístění daného hráče v TOP 100 SH TOI% (kolik % odehrál na oslabení v poměru ke svému týmu). Dále zablokované střely, plus minus, takeaways / giveaways. Abyste byl topkou ligy, musí se vám sejít všechny kritéria. Přes 63 % na oslabení, více jak 150 zablokovaných střel a ke všemu ještě nebýt v záporných číslech v plus minus. Musíme rovněž myslet na fakt, že do stats promlouvá i DF z loňské sezóny. V listu, i když by splňovali kritéria, chybí hráči pro nízký počet odehraných utkání  (Viking Gustafsson Nyberg, Chris Tanev, Marek Alscher, Matt Kiersted, Carson Lambos, Travis Hamonic, Alexander Romanov). Nahrazeni byli obránci, kteří v tabulce následovali za nimi. Naopak MacKenzie Weegar ani Darnell Nurse kritérium nesplnili, v tabulce ale jsou, protože jejich počet zablokovaných střel je v top 15 celé ligy a jejich celkové DF díky tomu vzrostlo na vyšší úroveň. Berte pořadí čistě informativně, při tvorbě parametrů mohou nastat drobné odchylky. Zároveň nečekám, že by se pořadí v TOP 25 výrazně změnilo. Při rovnosti parametru DF rozhoduje součet PA+SC, pokud nastane shoda i zde, tak to rozstřelí % na PK. Hezké čtení přeji.

V dalším statistickém přehledu se podíváme na 50 nejlepších defenzivních / two-way forwardů v lize. Kritéria pro výběr byla následující: SH TOI%, BS, plus-minus. Hráči jsou seřazeni vzestupně podle celkového defenzivního hodnocení (DF). V případě shody rozhoduje součet ukazatelů PA+SC. Pokud ani tento údaj nerozhodne, pořadí určí vyšší hodnota CK.

Přiložené tabulky ukazují součet parametrů (PA + SC) pro sezónu 2026/2027, kde TOP 10 total znamená součet TOP 6 útočníků a TOP 4 obránců. Poslední číslo znázorňuje o kolik se váš tým zlepšil (zelená barva) v porovnání se sezónou 2025/2026 nebo naopak zhoršil (červená barva). Sloupce parametrů hráčů ze sezóny 25/26 a 26/27 jsou záměrně skryté, aby byl obrázek čitelný. Pokud chcete nakouknout, jak jednotliví hráči vypadají, napište a pošlu.

Fanoušci Vancouveru mohou být s prvním ročníkem základní části pod novým generálním manažerem spokojeni. Klub se poprvé v historii franšízy přehoupnul přes 100 bodů. Dosavadní maximum bylo pouhých pětaosmdesát bodů ze sezony 2016/17. Jack Hughes jako teprve druhý hráč v historii zaznamenal trojciferný počet kanadských bodů a dostal kanadský celek v jeho historii potřetí do play off.

Jack Hughes se během sezony stal nejproduktivnějším hráčem v historii Canucks. A také nejlepším střelcem i nahrávačem. V pouhých 24 letech. Na jednu stranu to vypovídá o tom, jak mizerná franšíza doposud byla, na druhou stranu zaslouží jisté uznání.

2010 a 2017. To byli doposud jediné roky, kdy se Vancouver probojoval do vyřazovacích bojů. Podívá se do nich opět po 9 letech. Soupeřem kanadského celku v prvním kole bude favorizovaný Nashville. A jistě by Canucks vyhráli play off sérii poprvé ve své historii.

„Na jednu stranu jsme se základní částí náramně spokojeni, na druhou stranu víme, že jsme mohli do play off vstoupit z lepší pozice. Bohužel jsme v posledních čtyřech zápasech třikrát prohráli, a především prohry s Sharks a Ducks bolí, jinak jsme mohli skončit na čtvrtém místě konference a začínat doma proti Kings, případně Oilers. Byl to tak trochu i náš cíl po nějakém 70. zápase. Jak jsem ale konstatoval, vzhledem k předsezonním očekáváním hodnotíme základní část jednoznačně pozitivně. Vždyť jsme taky přepsali snad všechny klubové rekordy.“

Vancouver zvítězil ve 42 zápasech (předchozí rekord: 30), prohrál jich 28 v základní hrací době (36), posbíral 101 bodů (85), vstřelil 269 gólů (lepší pouze v sezoně 2011/12 s 279 góly), inkasoval 235 branek (lepší pouze v sezoně 2016/17 s 219 góly).

Jednoznačným tahounem týmu byl Jack Hughes. A nebýt zranění, kvůli kterému musel vynechat 5 utkání, velmi pravděpodobně by získal i Art Ross Trophy, která mu utekla právě o 5 bodů.

Bude Jack Hughes zvolen MVP?

Fakta a čísla naznačují, že Jack Hughes by měl být favoritem na zisk Hart Memorial Trophy. Vancouver se 101 body jednoznačně předčil předsezonní očekávání a měl na tom podíl právě tento americký útočník, který vstřelil 42 branek a na dalších 58 přihrál. Rovných 100 bodů.

Druhý nejproduktivnější hráč týmu? Obránce Thomas Chabot se 70 body. Třetí byl Matvej Mičkov s 59 body. Právě ruský mladík odehrál téměř všechny zápasy po boku Jacka Hughese. Přesto americký útočník nasbíral hned o 41 bodů více. Mičkov přitom nevynechal jediné utkání.

Tim Stützle stihl nasbírat 51 bodů. Jordan Kyrou, který přišel v rámci trejdu za německého útočníka, jich nastřádal 26. Dohromady 77 bodů od útočníků, kteří s Hughesem nastupovali pouze na přesilovce.

Tak markantní rozdíl byl mezi Jackem Hughesem a ostatními spoluhráči. Jinými slovy lze říci, že bez Jacka Hughese by Vancouver atakoval TOP10 výběr na draftu. Místo toho skončil na celkovém 11. místě celé NHL.

Je ale jasné, že není jediným favoritem na zisk Hartovy trofeje. Jak si stojí jeho rivalové? Sebastian Aho, vítěz kanadského bodování, nedotáhl Colorado do play off. Jeho spoluhráč Scheifele nasbíral 94 bodů. Ryan O’Reilly byl blízko PPG sezoně (66 in 69), Tolvanen zapsal 69 bodů.

Artěmij Panarin (104 bodů) táhl celou sezonu Kings a právem bude patřit k favoritům. Ale i on měl k dispozici šikovnější spoluhráče. Obránce Josh Morrissey nasbíral 78 bodů, Jesper Bratt 71 bodů.

Nathan MacKinnon (103 bodů) se mohl spolehnout na pomoc Mikko Rantanena, jednoho z nejlepších útočníka ligy, který nasbíral 92 bodů. Bryan Rust jich zapsal 73.

Fantastický ročník měl i Matt Boldy se 101 body. Hurricanes se ovšem do vyřazovacích bojů nedostali. Pokud by se Carolina probojovala, právem by Boldy byl adeptem na zisk této trofeje.

Nikita Kučerov nasbíral stejný počet bodů jako Jack Hughes, ale nechyběl v jediném zápase a navíc se mohl na Floridě opírat i o spoluhráče jako Brayden Point (88) či Brandon Hagel (85). PPG sezonu atakoval Joel Eriksson Ek (76 in 77).

Pokud vezmeme v potaz pouze hráče, kteří odehráli alespoň 50 zápasů, a seřadíme si je podle produktivity při přepočtu na 20 minut hry, Jack Hughes skončil na excelentním 2. místě (1,25) za Leonem Draisaitlem (1,27), který řádí v Minnesotě společně s Connorem McDavidem.

O takových spoluhráčích si Jack Hughes (bohužel) může nechat jenom zdát. Jak bylo avizováno, jeho nejčastějším spoluhráčem byl Matvej Mičkov. Na druhém křídle si drtivou porci minut rozdělili Trevor Moore a Michael Amadio.

Pár hlasů by mohl získat i obránce Cale Makar z Edmontonu, který v 82 zápasech nasbíral excelentních 92 bodů. Ovšem bilance -4 (byť statistiku +/- u nás rozhodně neuznáváme, může být zkreslující, ale bohužel tu jiná data nemáme k dispozici) mu jistě nepomůže, ba naopak uškodí.

V našich očích je Jack Hughes největším favoritem na zisk nejužitečnějšího hráče základní části. Jako druhého favorita vidíme Artěmije Panarina. Kdo ale nakonec trofej vyhraje? To už není v našich rukách..