Jak má kdo silný, nebo naopak slabý tým? Otázka, kterou si během roku položí několikrát většina manažerů (možná dokonce i Henky, který jinak pokládá jen kabely)… Odpověď ale často bývá dost subjektivní a zkušenosti (i ty naprosto nedávné) ukazují, že Stanley Cup vždycky nezíská tým, který má nejvyšší součet OV všech hráčů, nebo hráče s nejvyšším scoringem, nejlepšího trenéra apod. Zkrátka do reálného výkonu týmu pochopitelně promlouvají proměnné, které nelze tak jednoznačně kvantifikovat. Přesto samozřejmě platí, že parametrová kvalita týmu je nezbytným základním faktorem úspěchu. A právě na tu jsem se zaměřil v tomto rozboru.

Zvolil jsem následující metriku: Rozdělil jsem tým na ofenzivní top 6, ofenzivní bottom 6, obranu a gólmany a u každé z těchto čtyř skupin seřadil dané sestavy v lize od nejlepších po nejhorších. Nepoužíval jsem přitom žádné exaktní počítání parametrů, i když jejich hodnota samozřejmě byla pro seřazení zásadní, nicméně finálně jsem pochopitelně šel trochu „na pocit“. Toto seřazení odpovídá v podstatě tzv. percentilu, tedy o kolik je daná sestava lepší než ty ostatní. Pořadí (percentily) daných skupin hráčů jsem pak potom sečetl a týmy následně seřadil. Tzn. v každé kategorii nejlepší tým dostal 32 bodů a nejhorší jeden bod. Celkovým maximem by tak bylo 124 bodů a minimem naopak 4 (aby bylo jasné, co body, o kterých budu psát, znamenají).

Jsem si samozřejmě vědom limitů tohoto úkonu. Předně konkrétní sestavy, s nimiž jsem kalkuloval, se ještě během léta mohou (a hlavně v případě některých týmů jistě budou) ještě dost měnit, takže počítám s tím, že na začátku sezony vydám update. Dále platí, že jsem do svého hodnocení započítal UFA hráče, které předpokládám, že by týmy měly chtít podepsat, ale také ty, které budou muset přivést (např. Minnesotě chybí hned několik hráčů do Áčka a je bez UFA bodů, takže nějaký trejd manažer asi bude muset vymňouknout a zde jsem jednoduše vybral nějaké veřejně nabízené hráče a přiřadil je do sestavy). V této souvislosti bych rád uvedl, že nejde o žádný návod ani pokyn pro dané GMs, co mají dělat. Je to prostě odhad situace a pro mě za mě nedělejte nic nebo dělejte všechno jako Arabský trhovec z Columbusu.

Dále pochopitelně platí, že různí hráči a různé skupiny mohou mít na výsledky týmu odlišnou váhu, tzn. že váha top 6 je jistě větší než bottom 6, stejně jako je váha prvních 2–3 v týmu větší než těch zbylých, ale pro zjednodušení jsem vyhodnotil rozdělení na čtyři skupiny jako solidní základ. Konečně je potom potřeba uvést, že i když seřazení týmů v daných kategoriích bylo zčásti pocitové, právě to, že existují čtyři kategorie, tento pocit neutralizuje. Myslím tím to, že i kdyby to někdo vnímal např. tak, že New Jersey má lepší obranu než Los Angeles, což podle mě nemá, rozdíl v jejich pořadí je reálně pár míst, a u jiných kategorií, kde lze mít odlišný názor, to bude podobné. Ve výsledku a při daném součtu by tak pořadí týmů za daných podmínek vyšlo většině příčetných manažerů velmi podobně.

Teď už tedy k jádru pudla…

Jak si stojí liga jako celek? V první řadě je třeba říct, že je velký rozdíl v rozložení kvality týmů mezi Východní a Západní konferencí. Zatímco na Západě je – alespoň z papírové perspektivy – o účastnicích play-off prakticky rozhodnuto (rozdíl mezi papírově osmým a devátým týmem je skoro 30 bodů), na Východě je zhruba šestice kvalitativně podobných týmů, z nichž dva v boji o play-off ostrouhají, zároveň pak platí, že kousat může i 11. nejlepší tým konference.

Ačkoliv v lize dlouhodobě panovalo přesvědčení, že Západ je obecně silnější než Východ, nejde tak úplně o skutečnost. Respektive na Západě působí čtyři ze šesti papírově nejsilnějších týmů ligy, při pohledu na papírovou top 10 už je ale poměr vyrovnaný 5:5 a v top 15 je pak dokonce více týmů z Východu (9). Spíše tak platí, že na Západě jsou více rozevřené nůžky mezi úspěšnými a neúspěšnými týmy a tato diskrepance letos v létě ještě narostla (jak k tomu došlo, dříve či později vysvětlím). Mezi desítkou papírově nejhorších týmů ligy jsou totiž pouze tři z Východu.

Jaká je tedy stav v řeči konkrétních čísel a týmů?

Kdybych měl určit papírové favority na finále Stanley Cupu, šlo by jednoznačně o St. Louis na Západě (115) a Pittsburgh na Východě (113). Ti by v konferenčních finále měli vyřadit Nashville (107) a New Jersey (107).

Odskok od zbytku západní konkurence pak mají zejména Utah (100) a Edmonton (99), za nimiž se v závěsu nachází Minnesota (91). Zbylými účastníky play-off by pak poměrně jasně měli být Anaheim (76; teraz to vraj víde), navzdory Henkyho krokům i Vegas (76) a Los Angeles (74).

Dalšími nejlepšími týmy ze Západu jsou sice až Colorado (47) a Dallas (45). Ani přes poměrně výrazný papírový rozdíl ale nelze kategoricky tvrdit, že by neměli šanci na play-off. Vzhledem k vysoké konkurenci slabých týmů na Západě totiž jednoduše budou mít možnost na nich nasbírat poměrně dost bodů. Klidně se tak může stát, že se souboj o play-off nebude tak jednoznačný.

Na Východě bude celá play-off hádanka, jak už jsem uvedl, o poznání zamotanější. Čistě papírově lze za jediné poměrně jisté účastníky vyřazovacích bojů kromě dvou uvedených týmů patřících ke špičce ligy označit Tampu Bay (95) a Buffalo (94). Následuje skupina týmů v bodovém rozpětí 83–89, jimiž jsou Boston, Carolina, Florida a Rangers, kterým papírově dýchají na záda Toronto (78) a Columbus (75).

Kdyby byla Ottawa (59) na Západě, dala by se označit za černého koně boje o play-off, v tomto případě to tak asi nebude. Východní play-off týmy a dva nejlepší nepostupové jsou jednoduše kvalitativně až příliš odskočené, takže lze spíše očekávat, že Senators od nich budou dostávat bídu, než že by je nějak pravidelně poráželi.

Disproporce mezi nejslabšími týmy Východu a Západu, kterou už jsem zmiňoval, tedy že mezi desítkou nejslabších týmů jsou pouze tři východní, pak může výrazně zamíchat pořadím dole. Zatímco papírově jsou jednoznačně nejhoršími týmy ligy Chicago (10) a Flyers (12), následovaný San Jose (20), Seattlem (25) a Washingtonem (27), nemusí to nutně znamenat, že právě takto bude vypadat pořadí v bottom 5.

Platí totiž, že zatímco především Flyers a Washington čeká hard-core bukkake, Chicago a další non-play off týmy ze Západu se budou vzájemně porážet a udržovat na vyšší bodové hladině než východní týmy. Nebál bych se tak označit za velmi pravděpodobné, že na posledním místě ligy skončí po základní části poměrně s přehledem Flyers, následovaní dvojicí Washington a Chicago. Níže, než by odpovídalo jejich papírovým kvalitám (výše ve hře o DuPonta), pak můžou skončit i třetí a čtvrtý nejslabší tým Východu Islanders (38) a Montreal (45) a samozřejmě i pátý Detroit (49).

Příště tedy detailní rozbor jednotlivých týmů…

Scott Wheeler z The Athletic sestavil jako už tradičně žebříček Top 100 draftovaných prospektů, což nám umožňuje srovnat sílů prospect poolů napříč naší ligou. 

Nejvíc prospektů má v žebříčků Red Wings (11), hned za nimi následují Flames (9) a Kraken (8).  Po sedmi prospektech mají v žebříčku Blackhawks, Blues i Flyers. Solidní umístění obsadili taktéž Avalanche (5). Ani jednoho prospekta nemá v žebříčků hned sedm týmů  ProfiNHL, jmenovitě Ducks, Bruins, Sabres, Blue Jackets, Penguins, Wild a Golden Knights.

11 - DET
9 - CGY
8 - SEA
7 - CHI, STL, PHI
5 - COL
4 - TOR, WPG, SJS, MTL
3 - NYI, TBL, CAR,  VAN, WSH
2 - NJD, DAL, LAK, NSH, NYR
1 - EDM, FLA, OTT, UTA

Kromě kvantity lze z žebříčku porovnat taktéž kvalitu prospektů jednotlivých týmů, a to jednoduchým způsobem, kdy každému hráči přidělíme počet bodů podle jeho pozice v žebříčku - 1. místo = 100 bodů, 100. místo = 1 bod. Na základě tohoto výpočtu nepřekvapivě zjistíme, že na prvním místě se opět nachází Red Wings se 636 body. Stříbrnou medaili si odnáší Krakeni se 497 body a bronz poté náleží Flyers s 448 body. Následují Blackhawks s 431 body a Flames s 397 body.

636 - DET
497 - SEA
448 - PHI
431 - CHI
397 - CGY
281 - STL
249 - COL
243 - MTL
214 - SJS
211 - WPG
206 - CAR
202 - NYI
162 - WSH
117 - NSH
112 - NYR
108 - NJD
106 - TOR
95 - VAN 
75 - TBL 
67 - OTT
54 - DAL
41 - UTA
29 - LAK
27 - FLA
19 - EDM

Odkaz na článek naleznete zde.

V PNHL pribudol ďalší moment do kroniky zbytočných rozhodnutí. GM Hurricanes sa rozhodol poslať Offer Sheet na Dylana Hollowaya . Na prvý pohľad odvážny ťah. Na druhý pohľad lacný pokus uškodiť. A na tretí pohľad manažérska sebapoškodzovacia komédia.

Lebo povedzme si úprimne — reálna šanca, že by Holloway skončil v Caroline, bola asi taká veľká, ako že Hurricanes po tomto papierovom cirkuse získajú rešpekt v lige (Adam sa nepočíta). Screamer veľmi dobre vedel, že hráča nezíska. Nešlo o posilnenie tímu, nešlo o šikovný podpis. Bol to len pokus hodiť Pittsburghu polená pod nohy.

Zdroje z kancelárie Penguins hovoria, že po doručení Offer Sheetu nastala panika približne na tri minúty. Potom si GM Penguins prečítal meno, sumu, dĺžku zmluvy a vraj sa len pousmial: „Aha, takže Screamer sa rozhodol byť dnes vtipný.“

Väčšinou, keď GM vytiahne Offer Sheet, skúsi dať hráčovi dlhší kontrakt a plat, ktorý pôvodnému tímu reálne narobí problém. Skrátka trafí tam, kde to bolí — do Salary Capu. Screamer však zrejme použil kalkulačku z Wishu, pretože tento pokus nevyzeral ako premyslený útok, ale skôr ako šípka hodená potme do vlastnej nohy.

Treba uznať, že v Pittsburghu sa na chvíľu zamysleli. Nie preto, že by Screamer vymyslel niečo nebezpečné, ale preto, že kompenzácia začala vyzerať podozrivo lákavo. Najmä prvé kolo draftu 2027 môže mať pri Caroline príjemnú vôňu TOP15 výberu. Keď vám niekto za Hollowaya položí na stôl taký balík, chvíľu rozmýšľate, či je to útok, alebo oneskorený vianočný darček.

Lenže Pittsburgh nie je v režime výpredaja. Penguins chcú útočiť na Stanley Cup a Dylan Holloway sa im bude hodiť viac na ľade než ako poznámka v kompenzačnej tabuľke. V Pittsburghu sa nerieši, ako sa raz možno dostať do play-off. Tam sa rieši, čo robiť, keď play-off začne.

A potom je tu ešte jedna krásna drobnosť. Screamer vraj Hollowaya veľmi chcel, no akosi zabudol pridať NTC. Takže Dylan mal byť veľká posila, dôležitý hráč a súčasť budúcnosti Caroliny — ale zároveň nie až taká budúcnosť, aby ho nemohli pri prvej príležitosti poslať o dvere ďalej. Taká manažérska romantika: „Veľmi ťa chceme, Dylan… ale pre istotu si nevybaľuj kufre úplne do skrine.“

Ak mal Screamer o Hollowaya reálny záujem, mohol sa normálne ozvať do Pittsburghu, zdvihnúť telefón a skúsiť poriešiť trade ako dospelý GM. Poslať ponuku, rokovať, niečo vymyslieť. Namiesto toho si vybral zbabelú skratku cez Offer Sheet — ťah, ktorý mal vyzerať ako odvaha, ale pôsobí skôr ako zaklopanie na dvere, útek za roh a dúfanie, že sa niekto vnútri potkne o rohožku. Telefón v Pittsburghu stále funguje. Ak má Carolina o Dylana skutočný záujem, Screamer môže napísať a poslať adekvátnu ponuku. Nie papierový prank cez Salary Cap, ale seriózny balík hodný hráča, ktorého vraj tak veľmi chce. Za správnu cenu sa dá debatovať aj o tom, že sa Dylan teoreticky presťahuje do mesta, kde play-off zatiaľ visí na nástenke ako motivačný citát.

Najlepšie na tom však je, že hokejový vesmír má pamäť. A Pittsburgh tiež. Budúci rok čakajú Hurricanes podpisy hráčov ako Matt Boldy, Luke Hughes či Zach Benson. A vtedy možno Screamer pochopí, že keď si dnes hráš s ohňom, zajtra ti môže zhorieť vlastná strecha.

Takže odkaz znie jasne: Screamer, ďakujeme za pokus. Bol zbytočný, priehľadný a smiešny.

A hlavne — bol zapamätaný.

Generální manažer Philadelphia Flyers Milan Šplíchal na tradiční posezónní tiskové konferenci potvrdil, že organizace vstupuje do další fáze přestavby. Ve svém více než hodinovém vystoupení otevřeně promluvil o odchodech několika zkušených hráčů, důležitých výměnách, příchodu posil, letošním draftu i o tom, jakou roli budou v příští sezoně hrát mladí hráči.

„Jsme stále ve fázi, kdy budujeme dlouhodobé základy organizace. Nebudeme dělat unáhlené kroky jen kvůli krátkodobému výsledku. Naším cílem zůstává trpělivý rozvoj mladých hráčů, správná rozhodnutí na draftu a vytvoření prostředí, ve kterém bude moci tahle nová generace postupně vyrůst,“ uvedl na začátek generální manažer Philadelphie.

Končí Kähkönen i Varlamov, přichází Lankinen

První výraznější změny se týkají brankářského postu. Philadelphia se rozhodla neprodloužit spolupráci s Kaapem Kähkönenem, který během tří sezon nastoupil do 63 utkání, ani se zkušeným Semjonem Varlamovem, jenž v klubu strávil jednu sezonu a odchytal 31 zápasů. Milan Šplíchal při jejich hodnocení vyzdvihl především jejich profesionalitu a přínos pro kabinu.

„Oba odvedli přesně to, co jsme od nich očekávali. Kaapo vždycky ukázal připravenost nastoupit a Semjon přinesl klid, zkušenost a obrovský přehled, který pomáhal i mimo samotný led.“

Vedení ale dlouho neotálelo s hledáním náhrady. Flyers získali za výběr v sedmém kole draftu vyjednávací práva na finského brankáře Kevina Lankinena, se kterým následně podepsali čtyřletou smlouvu. Právě on by měl společně s Frederikem Andersenem vytvořit zkušenou a spolehlivou brankářskou dvojici. „Kevin je gólman, kterému věříme. Má bohaté zkušenosti a jsme přesvědčeni, že s Frederikem vytvoří velmi zajímavý tandem,“ uvedl Šplíchal.

V týmu nebude pokračovat řada obránců

Proměnou prošla také obrana. V týmu skončil Jani Hakanpää, který přišel pouze na jednu sezonu a v 73 utkáních zapsal bilanci 2+11. Podle Šplíchala splnil přesně to, co se od něj očekávalo. Emotivnější bylo loučení s Noahem Juulsenem, jenž odehrál 78 zápasů a zaznamenal dvě branky a patnáct asistencí. „Tohle bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí. Noah je obrovský oblíbenec v kabině i mezi personálem, člověk s výborným charakterem,“ tvrdí GM Flyers. Organizaci opustil po 161 odehraných duelech také zkušený Kyle Burroughs.

Kromě odchodů ale Flyers také beka přivedli. Za výběr v pátém kole draftu přišel zkušený obránce Erik Gudbranson. „Erik přináší přesně ty vlastnosti, které jsme chtěli do obrany doplnit. Je tvrdý, zkušený, výborný v osobních soubojích a zároveň bude důležitým mentorem pro naše mladé obránce,“ věří Šplíchal. O to více tato slova snad budou platit, když Letce opustil i Jalen Chatfield společně se dvěma výběry ve třetím kole draftu za dva útočníky - Braydena Schenna a Seana Monahana.

„Utah o Jalena hodně stál. Jednání byla seriózní, my jsme původně chtěli, aby u nás pokračoval, ale nakonec jsme se dohodli takto. Bereme to jako dobrý trejd pro Flyers, protože získáváme dva nesmírně zkušené útočníky do našeho mladého celku, což je rozhodně dobrá věc. Těšíme se, co nám to v novém ročníku přinese. Jalenovi samozřejmě přejeme všechno nejlepší do další části jeho kariéry a děkujeme za služby, které u nás odvedl.,“ řekl generální manažer Philadelphie.

Velké změny v útoku. Pinto chtěl odejít, nepokračuje ani Laine

Velké změny přicházejí i v útoku. Po dvou sezonách končí Nicolas Deslauriers, který odehrál 130 zápasů, nasbíral 69 trestných minut a rozdal 137 hitů. Loučí se také Tomáš Nosek, jenž ve 142 utkáních plnil důležitou roli spolehlivého centra ve spodních formacích, a po jediné sezoně odchází Ryan Strome, autor 49 bodů. Velkou pozornost ale vzbudil konec Nathana Walkera, který odehrál všech 82 utkání, vstřelil 17 branek, přidal 18 asistencí a rozdal 239 hitů.

„Nathan je naprostý profesionál, úžasný hokejista a skvělý člověk. Jeho odchod nás mrzí, ale musíme vytvořit prostor pro mladé hráče,“ komentoval generální manažer Flyers, proč Walker neobdržel nabídku nové smlouvy.

Po jediné sezoně se s organizací rozloučil také Shane Pinto. Pětadvacetiletý centr vedení klubu oznámil, že by rád pokračoval v ambicióznějším týmu, který bude v nejbližších letech bojovat o Stanley Cup. Flyers jeho přání respektovali a vyměnili jej za výběr v prvním kole draftu, výběr v pátém kole draftu a talentovaného norského útočníka Tinuse Luca Koblara. „Shane byl férový od prvního dne. Otevřeně nám řekl, jak svou budoucnost vidí, a my jsme chtěli najít řešení, které bude dávat smysl pro obě strany. Získali jsme velmi hodnotný balíček aktiv, který nám pomůže v dalším budování organizace,“ je si jistý Šplíchal.

Po dlouhých interních jednáních se vedení Flyers nakonec rozhodlo neprodloužit smlouvy ani dvěma výrazným osobnostem kabiny Patriku Lainemu a kapitánovi Marcusi Folignovi. Oba zkušení hokejisté se tak po vypršení kontraktů stávají nechráněnými volnými hráči. Generální manažer Milan Šplíchal přiznal, že zejména u Foligna nešlo o jednoduché rozhodnutí.

„Marcus byl výborný kapitán. Kabina za ním stála, mladší hráči k němu vzhlíželi a svým přístupem každý den ukazoval, co znamená být profesionálem. Taková rozhodnutí nikdy nejsou příjemná. Nakonec ale musíte odložit emoce stranou a podívat se na to z pohledu celé organizace. Jsme ve fázi přestavby a potřebujeme vytvořit prostor pro mladší hráče, kteří musí dostat šanci růst. Marcus si zaslouží obrovské poděkování za všechno, co pro Flyers odvedl, a přeji mu jen to nejlepší v další části kariéry,“ uvedl GM Philadelphie.

Ještě otevřeněji hovořil Šplíchal o situaci kolem Patrika Laineho, který podle něj přes svůj nesporný talent nikdy úplně nezapadl do dlouhodobé vize organizace.

„Patrik je mimořádně talentovaný hokejista a nikdo nemůže zpochybnit jeho střelecké schopnosti. Zároveň ale musím říct, že naše vzájemná spolupráce nebyla vždy jednoduchá. Na některé věci jsme měli odlišný pohled a obecně jsme nenašli takovou společnou cestu, jakou bych si jako generální manažer představoval. Několikrát jsme se ho neúspěšně pokoušeli vyměnit. Věřím, že změna prostředí mu může pomoci. Rozhodně v tom není žádná osobní zášť, jen jsme po důkladném zvážení dospěli k závěru, že pokračování spolupráce není nejlepším řešením pro Philadelphii Flyers. A ta je pro mě na prvním místě,“ vysvětluje generální manažer svůj pohled.

Šplíchal zároveň zdůraznil, že odchody zkušených hráčů nejsou známkou rezignace na úspěch, ale součástí dlouhodobého plánu: „Když se podíváte na všechny letošní změny, je jasné, že jsme výrazně omladili kádr. Nebylo jednoduché rozloučit se s tolika zkušenými hokejisty, protože každý z nich měl svou hodnotu nejen na ledě, ale i v kabině. Na druhou stranu věříme, že právě teď nastal správný čas předat větší odpovědnost nové generaci. Chceme vybudovat tým, který bude úspěšný dlouhé roky, a někdy to znamená dělat i velmi nepopulární rozhodnutí.“

V prvním kole draftu Flyers zvolili tři útočníky

Velkým tématem tiskové konference byl také letošní draft PNHL. Philadelphia do něj vstupovala se třemi výběry v prvním kole a vedení organizace považuje jeho průběh za velmi úspěšný. Ze čtvrté pozice Flyers vybrali kanadského útočníka Caleba Malhotru, kterého skauti dlouhodobě řadili mezi největší talenty celého ročníku. Druhou volbu využila Philadelphia na jednadvacátém místě, kde sáhla po ruském forvardovi Jegoru Šilovovi. První kolo následně uzavřela výběrem norského křídelníka Niklase Aarama-Olsena z jednatřicáté pozice.

„Do draftu jsme vstupovali s jasným cílem přivést do organizace co nejvíce talentovaných útočníků. Myslíme si, že se nám to podařilo. Caleb, Jegor i Niklas mají vysoký potenciál a každý z nich přináší trochu jiné přednosti. Věříme, že společně s našimi současnými prospekty vytvoří v příštích letech velmi silné jádro organizace. Víme, že vývoj mladých hráčů není sprint, ale maraton. Každý z nich dostane čas i podmínky, aby mohl naplno rozvinout svůj potenciál. Věříme, že všichni tři se časem probojují do hlavního týmu,“ říká Šplíchal.

V hlavním týmu začne sezónu hned pět nováčků (!)

Právě mladá krev bude hlavním motivem nové sezony. Flyers dají šanci hned pěti nováčkům. V obraně se představí Dmitrij Simašev. V útoku dostanou prostor Berkly Catton (oba 20 let), Denver Barkey, Easton Cowan a Bradly Nadeau (všichni tři 21 let). „Je to skupina hráčů, na kterou jsme opravdu pyšní. Každý má jiný profil, jiné přednosti, ale všechny spojuje vysoký talent, charakter a obrovský potenciál. Nečekáme, že hned ponesou tým na zádech, nicméně věříme, že jsou připraveni udělat první důležitý krok. Nechceme na ně vytvářet přehnaný tlak,“ odhaluje generální manažer Philadelphie.

Podle něj budou mladíci sbírat zkušenosti především ve spodních dvou formacích a postupně dostávat větší role. „Někteří si možná vyzkouší přesilovku, ale jejich vývoj chceme řídit rozumně. Důležité je, aby si zvykli na tempo PNHL a postupně získávali jistotu,“ plánuje Šplíchal. Zároveň potvrzuje, že hlavní slovo při skládání sestavy má samozřejmě trenérský štáb v čele Ryanem Warsofskym, s jehož službami je organizace Flyers nadmíru spokojená.

Flyers budou aktivní na volném trhu

Šplíchal několikrát zdůraznil, že organizace se snaží najít správný poměr mezi zkušeností a mladím. S dostatečným počtem UFA bodů i platovým nastavením budou moci Flyers být na volném trhu aktivní. To potvrdil i generální manažer, který sice nechtěl konkrétně mluvit o jménech, ale fanoušci Flyers by měli být rozhodně optimisti: „Naší prioritou je doplnit kádr o hráče, kteří nám pomohou vytvořit správnou rovnováhu. Hledáme kombinaci zkušenosti a kvality, ale zároveň nechceme brzdit rozvoj mladého jádra. Každý krok, který jsme letos udělali a který uděláme, zapadá do naší dlouhodobé strategie.“

Na závěr tiskové konference adresoval fanouškům jasné poselství.

„Všichni hráči, se kterými se loučíme, odvedli pro tuhle organizaci důležitou práci a patří jim velké poděkování. Každé naše rozhodnutí ale vychází z jasné dlouhodobé strategie. Nejde o jednorázové kroky, ale o budování týmu, který bude stabilní, konkurenceschopný a postupně silnější. Věřím, že trpělivost fanoušků se v čase promění ve výsledky, které budou stát za to,“ vzkazuje GM Flyers.

Mám za sebou první sezonu v pNHL. A v debatách o přestupech často narážím (v principu) na stejný argument: „To je moc, 1. kolo draftu nedám.“ Pro komisi to byl dokonce důvod, aby odmítla nedávnou výměnu mezi NYR a VAN. Jenže právě tady podle mě mnoho fanoušků (nejen tady v pNHL) dělá chybu. První kolo totiž není automaticky synonymem vysoké hodnoty. Rozdíl mezi 10. a 28. výběrem je obrovský, strašně obrovský, přesto někteří o nich mluví, jako by měly snad totožnou hodnotu.

Velmi dobře to před časem ukázal, zesumíroval JFresh na X. Prošel jednotlivé pozice prvního kola draftu a ukázal, kteří hráči na nich byli vybráni od roku ~2010, kolik zápasů následně odehráli v NHL a jak se jejich kariéry vyvíjely. To nejdůležitější, co jsem si z toho vzal já? Dokázal, že pokud hráč v D+3 (tedy ve 3. sezoně od draftu) nemá stabilní místo v NHL, už je jen cca 10% šance, že z něj někdy vůbec bude stabilní NHL hráč. (Aby z něj byla ještě hvězda? ~1% šance.)

Takový Jonathan Lekkerimäki vstupuje do D+5 a zatím neukázal žádný potenciál, že by měl být NHL hráčem (natož nějakou hvězdou). To, že Goldič mi vysvětlil, že má hodnotu, protože tady v pNHL byl draftovaný z 11. místa (v roce 2022!), to jsem asi minutu zíral, jestli je to jako vážná odpověď? Vždyť to je 4 roky po draftu už naprosto irelevantní. Nebo to, že někdo je draftován z 5. místa automaticky znamená, že za 5 let od draftu bude mít stále vysokou hodnotu, i když do té doby nebude NHL hráčem? Jenom protože byl pickovaný vysoko? Nesmysl. Dalším argumentem bylo, že pro Rangers je to tady nejlepší prospekt (co není v hlavní sestavě). Huh? Takže když Columbus nemá žádné cenné prospekty (sorry, Tomáši), tak jeho "nejlepšího" prospekta budeme automaticky hodnotit vysoko, protože v jeho prospekt poolu je ten nejlepší? Opět nesmysl. Sorry, not sorry.

Jak vypadají úspěšné organizace v realitě? Pracují s draftovými výběry mnohem pragmatičtěji než většina fanoušků (a generálních manažerů v pNHL). Kluby jako Carolina, Tampa Bay nebo Vegas  dobře vědí, že pozdní první kolo je především aktivum pro získání hotových hráčů. Pokud za něj mohou získat prověřeného hráče NHL, neváhají. (Tak jako to dobře využil Eso při zisku Stonea s Pulockem. Tak jako teď Veela při zisku J. Staala s Korczakem. A samozřejmě takových trejdů tu bylo více.) Samozřejmě existuje riziko, že se z draftovaného hráče jednou stane hvězda. Historická data ale ukazují, že tato pravděpodobnost není zdaleka tak vysoká, jak si mnoho lidí myslí.

Od cca 21. picku ta šance byla cca 8%, dokud v NHL bylo ještě jen 30 týmů. Tedy 8 hráčů ze 100 se stalo hvězdou. Mezi 21. až 30. pickem bylo vybráno 10 hráčů každý draft. Za 10(!!) let bylo z 21. až 30. místa vybráno 100 hráčů. 8 z nich se stalo hvězdou. Nemluvě o tom, že ještě na vývoj takového hráče, než se stal tím, kým se stal, trvalo někdy i 4, 5 let. Když naopak takový výběr vytrejdujete rovnou za hotového, prověřeného hráče, máte 100% jistotu, že máte v sestavě hotového NHL hráče.

Tady sdílím seznam 17 hráčů, kteří byli draftování na 23. pozici mezi roky 2005 až 2021:

Jestli si stále myslíte, že byste si radši nechali 23. výběr, než jej vytrejdovat rovnou za hotového hráče, ve kterém už víte co máte, než doufat, že se trefíte do Boesera či Foerstera, kteří nejsou žádnými hvězdami v NHL, je to samozřejmě vaše volba, váš koncept. V pořádku.

Proto mě překvapují reakce na některé návrhy. Měl bych obětovat 1. kolo draftu? Tak to odmítám. Jak kdyby to automaticky něco znamenalo. Jenže samotný název výběru nic neznamená. I když je sexy, já vím. Mnohem důležitější je jeho očekávaná hodnota. 20. výběr, notabene horší výběr, není totéž co 10. výběr, natož 5. výběr. Historie draftů to potvrzuje znovu a znovu (a to jak v realitě, tak v pNHL).

Neříkám tím, že by se první kola měla rozdávat bez rozmyslu. Naopak. Každá organizace musí pečlivě zvážit, zda hráč, kterého získává, odpovídá hodnotě draftového výběru. Je ale evidentní, že většína místních GMs první kola výrazně přeceňuje na úkor už hotových NHL hráčů. Ale je samozřejmě naprosto v pořádku, že každý z nás si tyto výběry hodnotí, jak hodnotí. Každý GM je jen a jen zodpovědný za svůj tým. Nikdo jiný.

Moje myšlenka sepsat tento článek vznikla už dříve na základě několika jednání s ostatními týmy, ale až nedávno odmítnutý trejd komisí, kde Rangers v závěru měli vyměnit jedno jediné cennější aktivum (a abychom to tak mohli říci, musíme spojit dohromady dva nabízené assety: ~22nd pick+Lekkerimäki, kteří společně dávají hodnotu cca 15. výběru. Ne, ~22nd pick sám o sobě není tak cenné aktivum), mě k tomu popohnal. Jaká je šance, že na 15. místě vyberete obránce, který jednou bude hrát 1. obranný pár v realitě? Navíc s TOP5 obráncem ligy? Nemluvě o tom, jak dlouho na takového obránce musíte pak čekat, než se vůbec (jestli vůbec) takovým hráčem stane. 5, 6 let? Pro týmy, které míří do play off, chtějí získat Stanley Cup, to může být už příliš pozdě.

Podám ještě příklad z druhé strany. Kdybych tady měl tým na úrovni Blues, Devils, Lightning, Panthers, Predators, Wild a podobně kvalitních klubů (vidím tu cca 8 týmů, co jsou contendeři + dalších několik, co mají (téměř) jisté místo v play off) a měl cap space (pravda, na to jsem u těchto týmů teď nekoukal, jde opravdu jen o princip), tak bych zítra absolutně neváhal s offer-sheetem. Je tam jeden hráč, který má nejlepší roky před sebou, v realitě hraje velké minuty a každý tým by v naší lize ihned udělal lepším. A za takového hráče bych doslova rád obětoval "jen" 4x výběr na 23. či pozdějším picku bez jediného váhání. Nepřišel bych totiž o nikoho ze sestavy. (Že Toronto to dalo loni za Benierse, který podle mě nemá rozhodně takovou kvalitu jako mnou avizovaný hráč, je už věc druhá. Ale opět volba GM Toronta, za kterou má můj respekt. Ukázal koule. (A v realitě je Beniers lepším hráčem než je tady, ale bohužel.)) Ten hráč, kterého mám na mysli, má v současnosti hodnotu cca 4.-5. výběru. S tím rozdílem, že tady už víte, co v něm získáváte, zatímco u 5. výběru hrozí riziko, že trefíte busta. Šance není sice velká, ale je. To tady u hotového hráče už nelze.

Eso psal na fóru, a já s ním souhlasím, že chce mít v lize co nejvíce kvalitních GMs. Tak doufám, věřím, že tento článek alespoň některým pomůže. Nebo pokud si myslíte, že jen plácám blbosti, je to taky naprosto v pořádku. 32 lidí, 32 chutí. A tak to má být.